Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Anneke van Giersbergen a The Gathering, to bylo ještě do nedávné doby nerozlučné spojení, které přivedlo na svět nejednu výbornou desku. Jenže časy se mění a nic netrvá věčně. Od srpna roku 2007 už tento celek není celkem a Anneke se se zbytkem kapely loučí s tím, že každý si půjde svou cestou. Rozchod naštěstí probíhá v poklidu, žádná špína v médiích, žádné soudní procesy...uff. A zatímco The Gathering angažují novou zpěvačku Silje Wergeland až za rok a něco, Anneke nelení a už v říjnu 2007 představuje svou první sólovou deskou nazvanou "Air", která vychází jako debut nové holandské formace Agua De Annique.

Nová barva vlasů, noví muzikanti, poněkud odlišná cílová skupina, to jsou první věci, které lze hned na začátku seznamování s albem zpozorovat. I při hlubším ponoření do nahrávky se zdá, že Anneke se nehodlá vracet do minulosti a hledí jen dopředu vstříc světlým zítřkům. Nicméně přesto je na albu trochu cítit, že se ještě vyrovnává s tím, co tvořila se svou původní kapelou a některým asociacím na holandské matadory se posluchač nevyhne. Není to jen jejím charakteristickým hlasem, duch The Gathering je slyšet i v určitých kompozičních postupech, např. v nástupech na refrény, u nichž si záhy uvědomíte, jak důležitou roli měla Anneke v The Gathering při skládání materiálu. Tyto občasné odkazy jsou však v pořádku, žádné vykrádání se nekoná a dokonce jsem rád, že tomu Anneke nechává volný průběh a netlačí se násilně do sfér, v nichž by se nemusela cítit jako ryba ve vodě. Zde má vyhovující volnost pro uplatnění svého mimořádného citu pro melodie a pro skládání jednoduchých, přitom však naléhavých rockových písniček.

A o tom vlastně celé toto album je. Hezké písničky, někdy melancholické, jindy až teskné, kterým vévodí krásný hlas, s nímž Anneke (ostatně jako vždy) pracuje s takovou suverenitou a zároveň upřímností, že se do ní rázem znovu platonicky zamilujete. Její hlas je alfou a omegou celé desky, ale patřičný prostor dostávají také ostatní nástroje, zejména akustická kytara a klavír, které desku nenásilně a bez negativního efektu nudy a nevýraznosti udržují v semiakustickém rozměru alternativního rocku. Je příjemné, že album není jednotvárné a vedle komorních "Take Care of Me" a "My Girl" se nachází i svižnější a tvrdší kousky jako "You are Nice" nebo "Whitnessess", v nichž zboosterovaná kytara řádně přitlačí na pilu. Zejména poslední jmenovaná z uvedeného čtyřlístku skladeb zaujme svými propracovanými aranžemi a pestrobarevnými melodickými motivy, díky nimž patří k tomu nejlepšímu, co můžete na albu slyšet. Vrcholů má deska však více a proto není divu, že její poslech rychle utíká. Jako další mimořádně vydařené kusy mohu směle jmenovat baladickou "Day After Yesterday" s decentním zapojením dechových nástrojů, "Trail of Grief" s ponurou atmosférou potemnělé holandské kavárny těsně před zavíračkou a koneckonců i úvodní "Beautiful One" se silným a podmanivým refrénem. Nepochybuji však o tom, že každý posluchač si najde vlastní favority. Vše záleží na osobních preferencích, k čemuž mohu jen dodat, že je opravdu z čeho vybírat. Album působí vyrovnaně a jestliže v jeho závěru už někdy trochu ztrácím koncentraci, není to poklesem kvality, ale spíš poklesem tempa, neboť postrádám nějaký svižnější kousek, který by obohatil jinak tempově "vyklizené" poslední skladby. To je ale asi to jediné, s čím na albu "Air" nejsem zcela spokojený. Jinak se mi od něj dostalo mnoho příjemných podnětů a počítám s tím, že není všem dnům konec.