Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Seznam skladeb aktuálního přírůstku do diskografie Sanctuary může na první pohled působit zavádějícím dojmem. Tracklist shodující se s debutem Refuge Denied z roku 1988 hned v sedmi bodech z devíti - to je snad jen nějaká reedice ne? Opravdu je recenze nezbytná? Příběh alba Inception je však poněkud složitější, ačkoli v jádru je velmi jednoduchý. Základy alba Refuge Denied byly položeny už v roce 1986 na blíže nejmenovaném demu, z něhož byly skladby vybrány a pod producentským dohledem Davea Mustainea znovu nahrány. Původní kotouče putovaly do krabice od bot. Teprve od letošního února, asi tak po jedenatřiceti letech, máme možnost slyšet toto demo v celé jeho šíři jako nikdy předtím. Lenny Rutledge si udělal pořádek ve věcech a hnedle je z toho až nečekaně příjemný suvenýr ze stroje času.

Je to zvláštní pocit poslouchat tuto nahrávku a uvědomovat si všechny souvislosti. Ačkoli původní záznamy prošly náročným procesem restaurace (L. Rutledge v jednom interview hovoří o gigantické sušičce, v níž by se dalo sušit i hovězí) a studiovými úpravami v režii Chrise “Zeuss” Harrise, autentický duch doby neutržil mnoho šrámů. Paradoxně tomuto pocitu napomáhají nedokonalosti - uživatelé kazet jistě znají ten efekt, když se v některých místech pokroutí páska. Nutno také říct, že syrovost dostala přednost před modernizací a s materiálem bylo zacházeno s citem (nebo aspoň se to tak jeví). Můj dojem, že v některých ohledech jsou tyto “původní” verze lepší než ty, které se nacházejí na prvotině, beru jako takový druhý paradox. No a když si uvědomím, jaké demo vzniklo v roce 1986 a s jakými finálními studiovými nahrávkami se dá setkat dnes, to už není paradox, ale spíše smutné konstatování.

Sanctuary byli tenkrát plní elánu, odhodlaní uspět a jednou nohou v aréně, které se říká showbusiness. Aby si jich někdo mohl všimnout (což se pak nakonec stalo díky frontmanovi Megadeth), bylo nutné mít po ruce nějakou nahrávku. Omezené finanční prostředky tehdy stačily na dva songy nahrané v Triad Studios ve Washingtonu (nahrávali tam i Queensrÿche), zbytek materiálu se pak musel natočit v levnějším studiu One. Jak už tu zaznělo, většina materiálu se dostala na debut, ale nepoužité skladby se nezdají být méněcenné, naopak v kontextu exkluzivity alba Inception získaly na hodnotě. Hned první, sexuálně nabitá Dream of the Incubus, tasí všechny zbraně kapely v čele s uhrančivým a démonickým vokálem Warrela Danea. Jeho energický přednes spoléhající na úctyhodný rozsah a především sebejisté výšky má na nahrávce výsadní postavení. To on je hlavním poznávacím znamením a koneckonců i přidanou hodnotou, bez níž by Sanctuary nebyli nic víc než jen dobrá odpověď na Iron Maiden nebo Metal Church.

Příslušnost k heavy metalovému klanu tehdejší bující scény nepřipouští pochyby, Sanctuary šli s proudem a jejich invence se držela na uzdě žánrových pravidel, podobně jako u stovek další jmen. Přesto nemá Inception jen dokumentární hodnotu a dokonce i dnes působí zábavně a svěže. Kromě skvělého zpěvu je nahrávka zajímavá svým nábojem a energií, tedy prvky, které se na drážky dostávají výhradně skrze lidský faktor. Zkuste třeba Enforcer - Death By Fire a budete vědět, co mám na mysli. Charismatický zpěv a šlapající kapela. Zajímavé je též srovnání verzí skladeb, které se později objevily na Refuge Denied. Některé skladby mně zde připadají poutavější, než jak je znám z první studiovky, ale zároveň připouštím, že je to dost individuální. Věřím, že kdo si k Refuge Denied vybudoval nadstandardní vztah, původní verze skladeb ho neohromí.

Stanovit procentuální ohodnocení nahrávky, které tradičně připojujeme na závěr recenze, je v tomto případě ještě těžší než obvykle, ale nehodlám se mu zbaběle vyhnout. Jsem si vědom všech úskalí spjatých s počiny tohoto typu a neodvažuji se vydávat na tenký led prorokování, co by, kdyby. Je rok 2017 a já se zamýšlím i s ohledem na všechny okolnosti, co mi tato nahrávka dává teď a tady. A protože mi dává hodně, i v číslech budu pozitivní.