Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aindulmedir - The Lunar Lexicon

AindulmedirThe Lunar Lexicon

Victimer12.2.2019
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: notebook
VERDIKT: Zimní mozaika nálad severního Švédska v rytmu melodického ambientu.

Pära Boströma jsme už na našich stránkách měli tu čest potkat v rámci povídání o Cities Last Broadcast (split s Atrium Carceri) a Teahouse Radio (Her Quiet Garden) a vždy to bylo setkání na úrovni. Nejinak je tomu i dnes. Pär totiž před pár dny vykouzlil se svým novým projektem Aindulmedir sbírku sedmi skladeb na bázi melodického, zasněného ambientu. Vlastně je to taková kombinace dark ambientu a náladové epiky dungeon synth škatule, kterou bývá hojně častován například nosatý skřet Mortiis. Aindulmedir je tedy velmi milý, poslechově blízký společník, jehož duše sice studí, ale hudba hladí a podporuje klidnou mysl a možnost si číst, anebo podřimovat v teple dobře vytopené chaty.


A proč jeho duše studí? Aindulmedir je duchem severu, přesněji definuje zimu jako takovou, takže proto. Je to hudba bibliofilů a poustevníků, tedy nás, kdo rádi o samotě listují v knihách či bloudí zimními lesy a pláněmi daleko od cvrkotu velkoměst. I Pär je takový a rád se nechává inspirovat dlouhou zimou své severské domoviny. A tak nahrál hudbu, která provází román, který právě píše. O zimě.


// Poslech Aindulmedir je spojen s další návštěvou sympatického labelu Hypnagoga Press, za jehož chodem stojí sourozenci Pär a Åsa Boströmovi. Labelu, který vznikl roku 2016 a který není živ pouze hudbou, ale také literaturou. Tahle naše návštěva volně navazuje na nostalgické povídání o projektu Teahouse Radio //

 

 

Venku je tedy zima a doma zase teplo. Ano, představme si to třeba takto. V krbu to praská a je jen na nás, čím se zabavíme. Pär nechodí daleko do hor jen lelkovat, ale rád studuje a podniká nové výzvy a autorská sebevyjádření. Chata na severu Švédska je tiché místo a příroda sama snad to nejtišší vůbec. Větve stromů těžknou pod nánosy sněhu a prohýbají se až k zemi. Každý další krok bílou krajinou se boří hlouběji a tělo začíná cítit, že i krátká procházka může být vyčerpávající. Takže honem načerpat první ranní dojmy a zase zpátky do tepla, kde se mnohem lépe třídí myšlenky. Trochu alkoholu na zahřání by nebylo? Ale jo, ale fakt jenom trochu, hlava musí zůstat čistá...


Hudba Aindulmedir je náladová, křehká a výpravně skromná, drží se při zemi. Evokuje moc přírody a vyvolává staré časy, sněhem zaváté stopy hrdosti a tajuplnosti. Zimní mystika Aindulmedir funguje. Je nenáročná, zasněná a hlavně příjemná. Jako to posezení nad dobrou knihou. Pär Boström je člověk, který se rád nechává unášet představami a tahle nová zimní je rozhodně povedená. I když na tu, která se v jeho případě nepovedla, jsem ještě nenarazil.


Aindulmedir ocení ti, kteří rádi klávesového Mortiise a Vikernese. To budou ty nejprofláklejší jména. A pak takoví, kterým lahodí poslech dungeon synth muziky obecně. Zde v kombinaci s pár stíny dark ambientu, což ve výsledku přidává na jisté napínavosti, ale do skutečné temnoty je to přece jenom dál. Kdo ještě? Přece milovníci zimy, zimní krajiny a čtenářsky aktivní samoty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky