Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Příjemnou a poklidnou záležitostí se jeví loňská deska All Right Removed, se kterou vyrukovalo norského uskupení sdružené pod názvem Airbag. Pokud bych v jejich hudbě hledal něco, co jméno kapely trefně vystihuje, tak je to určitě ten zmíněný vzduch. Přeneseně potom jejich hudbu chápu jako velmi vzdušnou a prostorovou záležitost. Natolik kvalitní, že získala cenu za nejlepší album roku 2011 v mnoha zahraničních médiích a na malé turné po Skandinávii si je přizvala britská veličina Marillion.

Airbag vznikli roku 2004 v Oslu poté, co už ve stejné sestavě dříve vystupovali v několika projektech. Pod logem Airbag mají na kontě několik Epíček, debutem se stalo až album Identity v roce 2009. Celou svoji existenci se Airbag pohybují ve sférách atmosférického rocku, jehož hlavním úkolem může být zklidnit tepající srdce člověka vystaveného všednímu stresu všude kolem. Zmatky, dopravní špička, nervní šéf, doma vytočená manželka v natáčkách – to vše odplouvá do ztracena při zaznění prvních tónů aktuálního alba All Right Removed. Jen první sousto a už jsem naladěn na další minuty klidného popíjení, jen se za mnou uzavře brána soukromé trucovny.

Kytarové plochy dávají posluchači čas si je dokonale ohmatat a prohlédnout, protože nikam nekvapí. Jsou zásadním prvkem všech šesti kompozic, pod jejich štětcem se roztírá malba tichých údolí, kde vše je pěkné a kdesi na obloze letí pták. Většinou jde o táhlé linky elektriky vůdčí kytary Bjorna Riise, ale svůj prostor dostane i akustická složka, která celý dojem vrací zpět do normálu a mírní elektrické kvílení. V těch nejsilnějších momentech mají Airbag blízko k Pink Floyd, i zde nacházím řadu inteligentních sól jako stvořených k cestě do nitra vlastní duše, analyzovat vlastní já se dá skutečně na mnoha místech. Jinde mě mimoděk napadá vyklidněná životní etapa Anathemy (např. skladba White Wall).

Sympatická na celém albu je převaha instrumentálních pasáží, které nepotřebují slov, protože tahle hudba mluví sama. Asle Tostrup umí svým hlasem polaskat, ale skromně vyčkává na vhodný okamžik a necpe se ramenatě kupředu. Jeho melodické kolísání dotváří vlnité pocity vzdušných zámků. Airbag vyhovuje formát, kdy není třeba řešit sloky a refrény. Hudba plyne a vyvíjí se zcela volně.

Už úvodní a zároveň titulní skladba All Rights Removed nám kapelu představí v pozici, ve které je jí dobře a kdy to bez drhnutí šlape. Nenásilné tempo, pohoda, klidný a procítěný zpěv. Klávesy dílo lehce podbarvují a nemají ambice příliš vynikat, alespoň ne vždy. Basa se jeví spíše jako skromný dělník, ale její dunivý hlas nelze přeslechnout. A například v závěrečné a zatraceně dlouhé Homesick I – III je její úloha velmi výrazná. Výtečná skladba Light Them All Up se zbytku alba notně vzdaluje, ztrácí rockový kabát a navléká teplý šat horských pastevců. Svým až skotským feelingem navozuje představu dudáka stojícího na skalním pahorku a hrajícího zapadajícímu slunci. Housle, které se po krátkém intru chápou vedoucí úlohy, dokážou během slabých dvou minut vymalovat obraz slastné něhy, když  usazeny v klávesovém spodku malují něžné tahy po sinající obloze. Ach, jsem tak sentimentální.