Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Airbag - The Greatest Show On Earth

AirbagThe Greatest Show On Earth

Sorgh10.3.2014
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Znalci a milovníci táhlých, melancholických písní asi zaregistrovali, že norské kapele Airbag vyšla loni v říjnu další deska. Pod neskromným názvem The Greatest Show On Earth si lze představit snad cokoliv.

Po předchozím albu All Rights Removed, které sklidilo zasloužený úspěch a jež bylo na našich stránkách rozebráno (zde), jsem byl upřímně zvědav, jestli kapele vydrží smutný výraz baseta jako tehdy. Při zpětném pohledu si stojím za tím, že All Rights…  je hodně dobrá deska, ale… Už to přece jen trošku zavánělo nudou, jen se utápět v melancholickém rozpoložení a jeden dva kousky, které by to vzaly trošku od podlahy by vůbec neškodily. Kapela během nahrávání aktuálního alba na svém webu avizovala, že k jistému zdrsnění dojde, což jsem si zapamatoval a nyní ta slova přiložil k vydané realitě.

 

The Greatest Show On Earth neřeší minuty, skladby se neskromně rozpínají v čase a zanedbán nezůstane žádný, byť třeba nepodstatný detail. Prostoru se nabízí dostatek, protože Airbag nejsou o technických finesách, ale o důkladném prožití atmosféry, která volné okraje pracovního pole prostě vyžaduje. Proto i nyní na rozlehlých plochách melodií dominují spíš poklidné kompozice, jež se zvolna a nerušeně otevírají jako květy. Každá vlající odnož, která se oddělí od nosného kmene má možnost rozvést svoji existenci až k dosažení svého smyslu a nám se nabízí šance pro její dokonalé prozkoumání. Nenáročné a pomalé bicí hru nikam neženou, jen zvolna zabodávají rytmické body do pomyslné, abstraktní mapy, v níž by se bez nich těžko orientovalo. V popředí pozornosti vystupují kytary, jejichž nádherná malba se vrací v tichých ozvěnách a vyplňuje prostor do posledního místa. Hodně se dbá i na akustické pasáže, ve kterých se výrazněji prosazuje basa a najít se dá i klávesový díl skládačky. Zpěv dbá na zachování rovnováhy a s jemnou prací nástrojů se nepřetahuje o pozornost. Dodržuje stanovený kurz a je ho spíš míň než víc.

 

Tohle vše příliš nekoresponduje s avizovaným přitvrzením, na které jsem čekal. Jen s přimhouřenýma očima uznávám, že otevírák Surveillance (Part 1) se po rozespalém začátku může jevit jako celkem živá záležitost, která slušně odsejpá, ale to je maximum. I její sestry Surveillance (Part 2 – 3) v sobě občas najdou energii trošku rozvlnit parket, ale v celkovém kontextu jde spíš o projevy manických záchvatů bipolárně narušeného jedince. Náhodné výkyvy energie zcela zahluší jemnost ostatních kusů ve sbírce. Tomuto albu, stejně jako minulému, vládne melancholie a klidné rozjímání.

 

Šest písní hravě zaplní padesát minut, které si musíte pro poslech rezervovat. Pro někoho dost, pro jiného akorát. Já musím přiznat slabé zklamání, snad jsem čekal něco jiného, než v čem jsou Airbag dobří a co už považuji za samozřejmost. Že album dosahuje kvalit minulosti je nepochybné, ale o nějakém výrazném kroku vpřed nemůže být řeč.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Eš / 15.11.15 13:45odpovědět

Pro fanoušky Floydů velmi příjemná záležitost.

Victimer / 10.3.14 13:12odpovědět

Airbag jsou jednou za kapel, které si vždycky rád poslechnu, přestože slušný dojem z desky poměrně rychle vyšuměl... ale třeba se vrátí....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky