Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ačkoli jsem se nikdy nepočítal mezi skalní fanoušky kapely, její stín mě neustále pronásledoval. Debut Souvenirs d'un autre monde (2007) se mnou prudce zatočil, ale svým způsobem pro mě představoval i derniéru tohoto francouzského spolku. Další desky jsem přehlédl jako krajinu a kratší zastavení podnikl jen v případě Écailles de lune (2010). Země pojídačů žabích stehýnek mě přitahovala hlavně díky spřízněným Les Discrets, kteří zcela naplňovali mou představu o dokonalosti. Tolik k historii mého zpožděného ocenění této stálice scény, která na aktuální desce dále rozvijí svůj nemalý hudební potenciál.

Byl to obal, co přitáhlo mou pozornost zpět a naladilo mě na vlny páté řadovky Kodama. O jeho působivý design se postaralo pařížské studio Førtifem a vdechlo mu tón dobře známý z japonských animé filmů. Z kraje vycházejícího slunce pochází i název desky, který odkazuje na tamní pověsti o stromových přízracích. Inspirace Miyazakiho princeznou Mononoke je nasnadě a byť podle Neigeho slov nejde o koncepční dílo na její počest, deska ve svém středu koncentruje mnohá poselství snímku. Na konto zpracování vinylové edice lze říct, že o originalitu singlefoldu se stará spíše ilustrace než zpracování. Plus za festovní plastový obal a moudré využití vnitřního obalu, mínus za vynechání download kupónu.

Po lehce úpadkové tendenci a desce Shelter (2014), která se podle všeobecného mínění rodila v bolestech, je zpět rozhodnost a kýžený návrat ke kořenům. Hudebně ani zvukově nenabízí Kodama nic moc nového, avšak díky silným nápadům ožívají osvědčené postupy tolik potřebnou přímočarostí, aniž by to cokoli ubíralo z jejich éteričnosti. Přemíra patosu je pryč a schopnost promlouvat skrze melodie mi občas připomíná um ukrajinských Drudkh. Spodní proud jiskřivých kytar a svěží nápady podtrhuje plnost zvuku. Kodama je monolit, ze kterého se derou na povrch Winterhalterovy ne méně než úžasné bicí, co se nebojí ani blastbeatů, a Neigeho hlas, který je tklivý ve své jemné poloze a zuřivý v blackovém skřehotu. Dlouholetý člen živé formace, baskytarista Indria Saray, tentokrát dostal vstupenku do studia Drudenhaus a díky citlivé produkci jeho nástroj nezapadl.

Potenciál využít veškerý prostor neproměnil Neige pouze v nejistém outru Onyx, jinak desku charakterizuje bohatá kompozice a dotek spirituality, který byl v hudbě Alcest přítomen odjakživa. Jasnými evergreeny jsou skladby Oiseaux de proie a titulní Kodama. Trojka Je suis d'ailleurs a vlastně i ostatní skladby výborně reflektují živelnost kapely, chuť nezanechávat za sebou prázdná místa a vést posluchače směrem, který hned tak nepřestane bavit. Nezbývá než dodat, že novinka je pečlivě připravena do krásy, kořeněna mnoha různými vlivy, které jako celek dávají vyniknout hlubším sentencím vepsaným mezi řádky. Díky tomu nespočívá esprit kapely čistě v hudbě samotné, ale také v ideovém odkazu, který s sebou tvůrčí duo přináší.