Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Alchemist - Tripsis

AlchemistTripsis

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Poslední sešláplá vyjížďka "Tripsis" mě baví ještě víc, než zásadnější díla v diskografii Alchemist. Přitvrzená prostorovost je mi po chuti.

Vesmírný koráb Alchemist, ač skromný a nenápadný, putuje meziplanetárními koridory již drahno let a dostává se mu laskavého přijetí a uznání. Interiér pouze tradičně vybavený, ale plně funkční a produkty z něj vysílané nepostrádají nic z neotřelosti a originality. Australský space metal s dávkou progrese poskytoval všednímu posluchači vždy něco navíc a je tomu tak prakticky od zrodu kapely. Co do svébytnosti, mě ve srovnání s alchymisty - cestovateli dráždí paralela s javorově apokalyptickým drcením Strapping Young Lad. Hudební rámec odlišný, vyšláplá pěšinka na vlastní pěst však nápadně podobná.

 

Přes dvacet let tomu, co mezi pozemšťany vyslali Alchemist první demáč, bylo by tedy vhodné pasovat spolek na zasloužilé umělce a občas se poklonit. "Tripsis" je tak dílem hotové kapely, která co si zamane, to má a příliš se u toho nenadře. Je také dílem, kde se stočilo kormidlo raketky do nebezpečnějších a náročnějších úseků, plných divokých a dorážejících světel. Oproti minulým deskám jako "Organasm" nebo "Austral Alien" se přitvrdilo a myslím, že to Alchemist jen prospělo a vytáhlo z místy roztahané psychedelie. Poslední nahrávka je zkrátka ostřejší, vzteklejší a "mladší". Navigace zpět v čase a namíchání chutného koktejlu jak ze starších elementů, tak z té novější, progresivnějšího ražení. Ovšem "Tripsis" nelze brát jen jako rekapitulaci všeho, co už Alchemist nabídli, nýbrž jako odborné vyústění, s volume více doprava, což bylo ostatně očekáváno.

 

Neschopnost udržení pozornosti při poslechu "Tripsis" není žádnou prohrou, hudba dále proudí tělem a brázdí podvědomí. Tímto se dostáváme k tématu "poslouchatelnost alba". Ta není složitým zážitkem a kilometry prokousávání se neurčitými hudebními dialogy. Alchemist jsou specifickou jednotkou, všechna poznávací znamení jsou vypálena i do drážek "Tripsis" a nevidím problém v tom, zda-li je konzument laik či statný kovář. Sám si nejsem vědom, která z jejich zpráv civilizaci propadla mými sluchovody jako první. Velitel jednotky Adam Agius a jeho kumpáni mají moc se navézt do niter malých i velkých průzkumníků velmi jedovatě. Popsat blíže vlastní styl prezentace kapely, která si hraje jak chce a je natolik osobitá, je každopádně složitý. Vezmeme-li v potaz thrashové spodky, tak jejich pravým opakem jsou vzletné samply a "space" provětrání, které je zároveň kroceno psychedelickým rockem, další vrstvou elektroniky a výsledkem přesto jest nepřeplácaná a harmonická záležitost dotáhnutá do posledního šroubku.

 

http://www.darkside.ru/band/53/n9660.jpg

 

Produkci jako australští veteráni nemá jen tak někdo, ta byla vždy jejich silnou stránkou. Nejinak je tomu i nyní, při napájení se nezměrnou porcí energie "Tripsis". Nejmenší detaily jsou šperkovány ještě menšími poskládanými kolem. Nástroje jsou vyváženy v jeden masivní válec, který z cesty jen tak neustoupí. Zajímavě působí (a to odjakživa, nejen zde) Adamův vokál, který jako by byl vtlačen někam za všechen ten paranormální lomoz a i tak nezůstává utopen a nehraje druhé housle. Je průrazný a určující, navíc prověřený a osobitý. Prvnímu kolemjdoucímu by mohl připadat nevybočující (a tím asi i je), ale nakažlivost Alchemist je jistá i tímto směrem. Projížďka celou bohatou diskografií kapely je zážitkem a její naposledy odmávnutá zastávka je jakýmsi vyvrcholením. Alchemist jdou stále kupředu, čerpají ze svých letitých zásob, přidávají, experimentují a hlavně pořád excelují. "Tripsis" je albem hodným obdivu. Lehce drsnějším a živelnějším, ale se stále platícím rčením "music for open minded metalheads".


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Michal Z / 11.3.22 13:59odpovědět

Hodně avantgardní a svébytné - místy až za hranicí poslouchatelnosti. Ve své době těžko docenitelné a mimo hlavní progresivní toky. Dnes Alchemist dokáži více pochopit a užívat. Atypická deska i z dnešního úhlu pohledu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky