Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když mi algoritmus nabídl toto album, přiznám se, že jsem ho téměř odignoroval kvůli obalu, do kterého jsem se na první pohled nezamiloval. Ale protože nejsem povrchní a nesoudím člověka ani album podle obalu, stiskl jsem magické tlačítko play a už po pár skladbách mi bylo jasné, že jsem udělal moudré rozhodnutí. A po vyslechnutí celého alba jsem přišel na chuť i tomu „divnému“ cover-artu.

Spectrum je debutové album one man projektu Am I in Trouble? amerického hudebníka Steva Wienera, který na albu nahrál skoro všechny nástroje včetně 6- a 7-strunných kytar, baskytary, kláves a (téměř) všech vokálů. Šikovný chlápek. Samotný Wiener album popisuje jako milostný dopis avantgardnímu a progresivnímu black metalu ze začátku druhého milénia. Inspiraci čerpal od gigantů jako Borknagar, Solefald či Arcturus, ale zvuk posunul do moderní roviny. Nečekejte žádný tuctový tribute album, ty vlivy zmíněných legend tam jsou, ale celé to zní jinak a velmi svérázně. Nálepka eklektický (black) metal skvěle vystihuje širokospektrálnost nahrávky, kde se na černém (BM) plátně postupně zhmotní všechny barvy duhy.

Jde sice o sólový projekt, ale do studia si Wiener přizval plejádu hostů, díky kterým zní album robustně a autenticky. Jedním z nejoriginálnějších prvků alba je využití příčné flétny. Skladby Yellow a White díky ní získávají folkový a pohádkový nádech, což výborně kontrastuje s metalovou tvrdostí a divokostí. Na tomto místě je však třeba říci, že album není jen o agresivitě či prvoplánové temnotě. Wiener v textech a hudbě zpracovává široké spektrum emocí – od radosti a naděje v úvodní Yellow až po hlubokou negativitu a „očistný křik“ ve skladbě Black. Struktura alba buduje intenzitu od pomalých začátků ve White přes explozi v Red až po vrcholy v Blue a již zmiňovaném songu Black.

Spectrum se odlišuje od jiných avant-garde black metal alb především v tom, že nezdůrazňuje disonanci, temnotu či jazzové prvky, jak je tomu v případě Blut Aus Nord nebo Imperial Triumphant. Wienerova pocta avantgarde blacku je bohatá na melodie, harmonie a nečekané vlivy jako zvuky z videoher či power/heavy metalové linky. Díky tomu je album spíše "bouřlivé a upřímné" než esoterické či okultní. Co se týče vokálů, Spectrum kombinuje harsh vokály s čistým zpěvem, včetně čtyřhlasných vrstev. Zde se Wiener inspiroval přístupem Larse Nedlanda (zpěvák Solefald a Borknagar).

Po mém několikatýdenním „randění“ s albem musím říct, že Spectrum mě baví stále více. Je to jedno z těch alb, které se nevyčerpají po pár slyšeních – naopak, s každým dalším návratem v něm objevuji nové detaily, drobné aranžérské nápady či nenápadné melodické linky, které dříve unikly mé pozornosti. Fascinuje mě zejména jeho otevřenost, hravost a dobrodružná povaha, díky kterým nepůsobí jako chladný intelektuální experiment, ale spíše jako živé, pulsující dílo vytvořené z upřímné vášně pro hudbu. Je to pocta severskému avantgardnímu black metalu, která sice vychází z tradice, ale zároveň se vyhýbá žánrovým klišé a nebojí se jít na trh s vlastní kůží. Spectrum proto vnímám nejen jako povedený debut, ale také jako příslib, že o projektu Am I in Trouble? ještě uslyšíme – a pokud si Wiener udrží tento kreativní flow a odvahu experimentovat, určitě to bude stát za to.