|
|
||||||||||
Nové album Nicka Cavea a jeho nejvěrnějších bych pojmenoval jako zasněné. Ne však nereálné, i když se nám při pohledu na jeho obal může vybavit čarokrásná říše fantazie. Krása bez hranic, ráj na zemi. Něco na tom bude, ale nová kolekce skladeb ve mně zanechává hlavně silný otisk víry. V sebe i ve své okolí. Na všech těch baladických a mnohdy sklíčených tónech nacházím něco pozitivního. Něco, co se běžnému vnímání vymyká. A pokud se chceme během poslechu Ghosteen bavit o snech a zasněné náladě, mohou za to především klávesy, které jsou během alba takto nastaveny a určují jeho podobu. Novinka je zcela jinde, než v zrcadle bluesově barové atmosféry a rockových výpadů. Je to minimalistická hra s pocity, samotné nitro autora a jím vedené jednoduché zvukové plochy. Zajímavá zkušenost s výborným výsledkem.
Letošní sbírku Ghosteen je možné brát jako konec trilogie a blízké napojení na předchozí dva počiny. Na Skeleton Tree a Push the Sky Away. V dlouholeté diskografii mistra je novinka číslem sedmnáct, ale častovat Nickova alba číslovkou mi nepřijde zrovna uctivé. Je to naprosto druhořadá informace. Každopádně už se mi stalo, že se o existenci nějaké trilogie dozvím až s nahráním finální části, kdy je dílo dokonáno. Náhoda nebo pouhá nepozornost? Asi obojí...
Novinka by mohla symbolizovat albové vyjádření k traumatu ze ztráty syna. Z některého pohledu to tak lze skutečně brát a lze narazit na místa, kdy je ta úzkost velmi syrová. Ale nechci se moc do podobných úvah pouštět, aby nebyly stejně falešné jako v případě odkazu Skeleton Tree. Takový tam tenkrát nebyl. Pojďme jinam. Jako hodně zajímavou beru změnu místa pro psaní textů. Ty oproti dřívějším zvyklostem vznikly přímo v Nickově domě. Chtělo to změnu, tak k ní došlo. Ale jinak je jasné, že to nejpodstatnější se skrývá v poselství alba vyjádřeného skrze to hlavní. Skrze hudbu a její přímý vliv. Přece jenom, pořád bychom se tu měli bavit především o ní. A navíc jsem v sobě zapudil pocit, že bych měl v Ghosteen hledat jenom smutek a počítat ztráty. Díky dalším napojením, která album nabízí. Mluvím zde o naději a pozitivních vibracích, celkové pochmurnosti navzdory. A navzdory tomu, že právě ten smutek nejspíš opravdu bude faktorem F všech pozitivních proměn.
Nechci psát o melancholii, všech těch snech, které se samy nabízí a jejich interpretace je v rukou naší fantazie. Nerad bych upadnul do patosu typu obeplouvání pevniny bytí a vidění svého já. Všech nových procitnutí a povznesení mysli. Nechtěl bych ani filosofovat o životě jako takovém, smyslech prožitků a všech těch zkušenostech, co mohou pomoci. Chtěl bych umět poznat a prožít skladby, které Nick Cave nahrál. Oprostit se od všech těch úvah a nechat vyznít jejich duši. Jejich zvuk, minimální rozsah a maximální účinek. Spojení typické potemnělosti a baladičnosti s analogovými synťáky. Ghosteen je klávesové album, to především. Vlastně dvojalbum. Téměř sedmdesát minut hudby v režii ambientu, komorní a křehké souhry na poli minimalismu. S malým bonusem navíc v podobě jména autora.
Z pár reakcí, které jsem měl možnost si přečíst, jsem nabyl dojmu, že Ghosteen je nepřístupná deska. Album postupných odhalování. A někdy ani to ne. Někomu prostě není přáno se do něj naplno dostat. Nevím, mně to tak nepřipadá. Spíš je to o zvyku. A o zvuku. O zvuku analogu, o hudebním minimalismu jako takovém a schopnosti jej soustředěně vnímat a sledovat při tom děj. Protože přes časté a rádoby přesné nápovědy, že se nic moc neděje, se toho naopak odehrává docela dost. Ghosteen není kolekcí repetitivních balad, nebo klávesami přidušenou možností hudebně rozkvést. Tady kvete to málo. Málo, co znamená mnoho. Ghosteen je hudební odpověď pocitu, který nežijete ve snech, ale máte tendenci o tom pořád přemýšlet. Tahle deska je svým naturelem schopná ten pocit detailně rozvést.
Najdou se tací, kterým deska přijde příliš tichá a příliš ukňouraná. I Nickův vokál občas sklouzne k vyšším polohám, kde jsme jej nebyli zvyklí slýchat. Někomu to možná přijde za hranou, už moc přiškrcené. Může být, samozřejmě. U mě však vyhrává celkové zpracování a předvedený pohyb v prostoru klávesy - piano - hlas - sbory. Cítím, že se zde odehrává něco velmi speciálního. Fans, kteří mají blíž k elektronice či ambientu, podobné album jistě uvítají. Je to i můj případ a proto výše tvrdím, že album není neprostupnou lehkou hmotou plnou těžkých zkoušek. Vážně není.
Jsou to pořád balady. Všechny do jedné podléhají konceptu alba a danému zvuku. Jemné a tiché písně, které na sebe přirozeně navazují a každá zvlášť má svůj prostor k rozvedení všeho podstatného. Vypichovat jednu nelze, ačkoliv větší a menší míra sympatií k některým skladbám je naprosto normální a logická. Pořád je to hudební album, ne příručka Boha, kde je zapovězeno mít či nemít rád. A pro mě je to hlavně album roku. Už vím, že ano.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sollozzo / 15.11.19 11:51odpovědět
Navnadili jste mě recenzí a musím uznat, že tomu propadám taky...jako nedotčený Cavem. Asi je to tím inverzním počasím...pro mě překvapení roku.
Kubýk / 8.11.19 16:54odpovědět
Já si to při dnešním odpoledne pustil znovu, a unáší mě to daleko. Dlouho jsem u nějakého nového alba neměl takové krásně melancholické pocity jako u tohoto :-) Ono je to fakt na delší lokte, ale už jsem to poslouchal tolikrát v různých rozpoloženích, že jsem tomu už propadl :-)
Victimer / 9.11.19 6:42odpovědět
Skvěle. Já tomu propadl během cesty vlakem do hor. Zklidňující efekt to určitě mělo, ale pamatuju si, že mi bylo šumák co vidím z okna a byl jsem úplně ponořen do hudby. Ale sešlo se to dobře :)
Jirka D. / 8.11.19 12:34odpovědět
Postupnou cestu do nitra alba potvrzuju taky, i když zdaleka ještě nejsem tak daleko. První poslech byl naprostým nepochopením, ty další začínají dávat smysl. Hodně osobitá deska.
Kubýk / 7.11.19 17:26odpovědět
Na první poslech jsem trochu nechápal která bije, ale každý další poslech se do mě zařezává hlouběji a hlouběji. Hodně citlivé, ambientní, skvělé!
Label:Ghosteen / Bad Seed
Vydáno:Říjen 2019
Žánr:alternative / ambient
Nick Cave - zpěv, piano, synths
Warren Ellis - synths, loops, flétna, housle, piano, zpěv
Thomas Wydler - bicí
Martyn Casey - baskytara
Jim Sclavunos - vibraphon, perkuse
George Vjestica - kytara
1. Spinning Song
2. Bright Horses
3. Waiting for You
4. Night Raid
5. Sun Forest
6. Galleon Ship
7. Ghosteen Speaks
8. Leviathan
9. Ghosteen
10. Fireflies
11. Hollywood
Nick Cave and the Bad Seeds
Push the Sky Away
Nick Cave and the Bad Seeds
Skeleton Tree
Batushka
Litourgiya
Deicide
To Hell With God
Adoperta Tenebris
Oblivion: The Forthcoming Ends
Katla.
Allt þetta helvítis myrkur
Protest The Hero
Volition
Iggy and The Stooges
Ready to Die
The Split
Reminiscences
Black Juju
I Prophesy Disaster (EP)
Agua de Annique
Air
Goregrindová kapela Sick Sinus Syndrome vydává na značce Obscene Productions své druhé album nazvané Sick Sinus Syndrome. K dispozici bude na CD a MC ...
23.3.2023Pozvánka na brněnskou Sibiř v rámci temně metalového večera dvou rakouských kapel v doprovodu domácího industrialu. Akce se koná 9.dubna a vystoupí Ne...
23.3.2023Z nedávného rozhovoru (ZDE) bylo celkem patrné, že Tamás Kátai je stále plný elánu, o čemž svědčí i aktuálně ohlášené vydání nové desky jeho stěžejníh...
23.3.2023Z nadcházející desky VIII: Selenotrope zahradníků Botanist byl zveřejněn druhý singl, a to skladba Epidendrum Nocturnum - slyšte ZDE. Celé album pak o...
21.3.2023Z nadcházející desky Holocene (vychází 19. května na Pelagic Records) byl právě vypuštěn další singl, videoklipem opatřená skladba Sea of Reeds. Aktu...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.