Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amöbia - Promo 2009 (demo)

AmöbiaPromo 2009 (demo)

Michal Z15.4.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: V měřítku domácí demo death grind scény nevychází Amöbia s příznivým účtem. Demo je nabité zmarem průměru a otřepanými klišé. Na rozehrátí, nebo pro radost vydané demo, budiž. Ale příslib na velkou fošnu? Amöbia má před sebou velký kus cesty a práce.

Dolní Němčí znám víceméně pouze z jeho folklórní strany, ale vřele vítám, že i v této vsi nastává rovnováha mezi lidovostí a undergroundem. Amöbia je toho jasným důkazem, tam kde víno a slivovička teče litry, i brutální tvorbě pilné slunce prospívá.

 

Zúčastnění hudebníci již v minulosti pobrali nějaké ostruhy v jiných kapelách, které nejsou nijak zmiňovány. V počátcích Amöbia tvrdila vzduch ve zkušebně covery Brujeria. Na „Demu 2009“ se však mračí čtyři vlastní původní songy s českými texty (jeden je anglicky), což působí na mé slechy velmi příjemně. Odvaha použít mateřštinu je velmi sympatická. Texty jsou na slušné úrovni, ponejvíce se přehrabují v neradostných věcech a pocitech člověka. Pojďme na ně.

 

Úvodní šleha „Jeckill“ se do člověka zařízne slušně ostrým zvukem vyrobeným ve studiu Šopa. Skladba se pohybuje v prostředí naprostého death grind tuzemského průměru a mírně nad horizont ji vynáší slušný murmur v mateřštině, který je velmi jadrný a úderný. Bohužel často mám pocit, jako by pánové trpěli neuvolněností. Především kytarová práce se snaží hlavně nevybočit ze standartu pro daný styl. Je to škoda, jelikož stavba skladby i rytmická část hudby přímo vybízí mírně projevit svůj rukopis a otisknout jej více do tažného, ale nijak objevného riffování. Občas nalézám snahy o vhodné změny rytmu a struktury, náznak kytarové mezihry. Celkem slušně povedený kousek, většího efektu by skladba dosáhla vytažením kytar na úroveň vokálu a jejich pořádným vybroušením do „kill“ polohy.

 

Pocit strnulosti vychází i z nekloudně rozvíjejícího „Strachu“. Zpěv je hodně nahoře a kytary opět chybně ustupují do pozadí, kdyby raději řvaly a hnaly zpěv jen lehce nad sebou. Škoda takového chabého dvojspřežení, zde bych co nejvíce zapracoval na budoucím CD. Velmi si cením práce bubeníka, přesto si dovolím být hnidopišský – skladby v některých pasážích vyloženě nestíhají. Rozjetější bicí artilerie by kapelu hnala sviňsky dravě dopředu. Na závěr si pro nás pánové vyšetřili „Retrovirus“ - song to honosící se světovým jazykem. Úvod skladby se povedl, má nádech Black Sabbath nebo Saint Vitus. Bohužel s příchodem zpěvu se vše zvrtne a začnete se nudit, pod pódiem lze jistě zběsile pogovat, na uši v klidu domova to je velmi málo.

 

Demo ochutnávka ukazuje potenciál, kudy by se kapela mohla vydat, zapracovat více na struktuře skladeb, využít nápady, které se tu a tam najdou a zkomponovat nenudící pohromadě držící smrtící kusy. Zatím to jen místy nabírá slušnou sílu, ale častokráte bohužel jen efekt prskavek. Možná dozrává doba vybrat si cestu čeština – angličtina. U mě vítězí česká část materiálu. „Zatmění myšlenek“ - nejlepší propojení hudby a zpěvu na demu. Takže pánové zatlačte na kytáry, získejte více nadhledu a hodně trpělivosti. Jsem zvědav na další ochutnávku „východojižanského“ pojetí extrému, bude-li však nějaká…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky