Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řvoucí vikingové ze severské země zvané Švédsko jsou zpět. Od poslední řadovky nás dělí bezmála tři roky. V současnosti kapela Amon Amarth vydává další své řadové album nesoucí jméno Surtur Rising. Z úvodu si dovolím malou rekapitulaci. Skupina má doposud na svém kontě osm řadových desek, plus jeden výběrový počin z loňského roku. Příští rok oslaví dvacet let existence, což je tedy celkem slušná diskografie za tu dobu. Samozřejmě nepočítám demíčka a další ostatní produkty.

Vraťme se tedy k aktuálnímu tématu, kterým rozhodně je album Surtur Rising. Sestava v kapele je již od roku 1998 stále stejná, čili se nesetkáme s nějakým jiným vlivem na hudbu, který by ji mohl lehce pozměnit. Album je tedy klasického Amon Amarthovského ražení, celkový počet písní tvoří číslici deset. Zajímavostí však je, že má verze obsahuje ještě jeden bonusový track v podobě skladby Aerials od dnes již neexistujících System Of A Down. Tento bonus mě celkem zarazil, neboť bych opravdu nečekal od kapely jako Amon Amarth se zaměřením na severskou scénu a vikinskou lyriku cover zrovna na SOAD. Nicméně zpestření to je velice příjemné a milé. Cover je provedený pěkně, zvláštností na něm může být i použití čistého zpěvu, který jinde asi nenajdeme. Kvalitní zpracování. Za důležité považuji zmínit se ještě o dalších dvou coverech, které obsahuje japonská verze desky. Jedná se o skladbu Balls To The Wall od německých Accept a War Machine amerických Kiss. Jejich verzi jsem bohužel neslyšel, takže nemohu posoudit. V souvislosti se skladbami ukrývající se v desce Surtur Rising, ještě na moment zůstanu. Druhá skladba jménem Töck’s Taunt – Loke’s Treachery Part II je totiž volným pokračováním písně Hermod’s Ride To Hel – Loke’s Treachery Part I, která se objevila již na desce With Oden On Our Side z roku 2006. To je jen taková zvláštnost. Ale je hezké, jak kapela navazuje na svou předešlou tvorbu a proplétá jednotlivá alba své diskografie v jeden celek. I obal samotný zůstal věrný dosavadní tématice obrázků, které zdobí booklety všech alb. Takže je na něm vyobrazený mocný bojovník Surtur s hořícím mečem, kolem něj je pak k vidění hořící apokalypsa. Nyní trocha historie. Surtur, též zvaný Surtr je v severské mytologii ohnivý obr, který střeží hranici světa Muspelheim. V ruce třímá ohnivý meč Surtalogi, který ukradl bohům. V roce 2007 byl jako Surtur pojmenován malý měsíc planety Saturn. Patří tak do skupiny Saturnových měsíců pojmenovaných jako „Norové“.

Co se týče samotného obsahu alba, tak se nesetkáváme s ničím novým, čím by mohli Amon Amarth překvapit. Snad krom výborné úvodní pecky War Of The Gods, která je opravdovou hitovkou alba, a závěrečné Doom Over Dead Man, která se nese v jiném pozvolnějším pomalejším tempu. Zbytek desky tvoří typický Amon Amarthovský viking death metal. Já osobně jsem z desky lehce zklamán. Pro jiné je toto tím lepším, co od kapely kdy dostali. Jasně, nebyli by to oni, kdyby natočili desku, která by byla jiná a něčím odlišná. Každý od nich očekává klasické postupy a typické melodie, které vykreslují logo Amon Amarth. Mě osobně už se však tyto kousky začínají přejídat a lehce nudit a nebýt několika silných momentů, asi by nebylo nic, co by mě na desce zaujalo. Zvláště pak rýpnu do kompozice desky, která je trochu zvláštně poskládána. Po titulní skladbě, která je neskutečnou palbou a katapultuje posluchače do divokých vod, nastává značné zvolnění v podobě skladby druhé. Po takto navozeném začátku, by mnohý čekal další kanonádu. Ale ono nic. Kolikrát mám chuť další skladbu raději přepnout. Ovšem ve výsledku se z ní vyklube příjemná věc s typickou tváří této kapely. A v tomto stylu a tempu zůstane až do konce časové délky počinu, vyjma závěrečného songu, který je ještě o pár tříd pozvolnější. Ale tato skladba však znovu přitáhne posluchačovu pozornost. Následují už jen zbylé bonusy (podle verze alba). Aerials je tedy pro mě takovou příjemnou tečkou. A co celkový dojem? Nic nového pod sluncem. Náplň i srovnání skladeb a celkový hudební obsah skladeb mi přijde naprosto stejný s deskou minulou. Na albu Twilight Of The Thunder God byla taktéž na samý začátek postavena největší hitovka a pak vše plulo v jednolité skořepině. Novinkové album není výjimkou. Zřejmě budou skalní fandové a možná i mnozí další se mnou absolutně nesouhlasit, ale píši to, co cítím.