Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amorphis - Circle

AmorphisCircle

Ruadek23.5.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Ipod + Koss Porta Pro / Genius SW - v 2.1 1250 / Panasonic minisystem SA MP-15
VERDIKT: Amorphis vydali další přírůstek do rodiny sobě podobných alb, přestože je silný a plný energie. Jediným negativem skupiny je totiž pouze její stagnace, forma je totiž v současnosti excelentní.

Jsou mezníky, které když překročíte, dostanete se do stagnace, ze které mnoho cest nevede. Buď se začnete ohlížet zpátky, nebo to zkusíte jinak, změníte styl a zadkem se zkusíte posadit na jinou židli než doposud. A ono to buď vyjde, nebo ne. Amorphis stagnují už od roku 2006, kdy se jim s albem Eclipse vlila do žil čerstvá krev, slyšící na jméno Tomi Joutsen. Excelentní zpěvák s jedním z nejlepších metalových hlasů současnosti, co utáhne na hlasivkách a charismatu i průměrně napsanou skladbu a dá jí svou přidanou hodnotu. A je to už sedmý rok, co si na to kluci ze severu zvykli, a tak nějak s tím počítají. Poslech všech pěti desek z těchto let, včetně novinky, je opravdu poučný a vzorový. Já tady totiž nechci potopit stagnaci tlupy, která vydala další desku, co se nijak výrazně neliší. Ba právě naopak a vysvětlení bude zcela prosté.

 

Circle je v první řadě opravdu (a opět) hitová deska. Amorphis dokázali psát hitovky už v dobách Tales from the Thousand Lakes a jejich rukopis je stále jasnou poznávací značkou. Lönnrotemova Kalevala se jim pak stala nekonečnou inspirací, aby svůj výraz okořenili tancovačkami a melodiemi ze severu. Tak vznikla třeba nepřekonatelná Elegy, jako jeden z dalších mezníků jejich tvorby. A já tyhle věci v současné tvorbě slyším stále. Circle čerpá z toho všeho, z čeho čerpali Amorphis vždy a jeho síla je v perfektním skloubení melodií, příjemné dravosti a rozmanitosti. On totiž jediný současný zápor této bandy je v tom, že sypou rok co rok z rukávu podobně znějící desky. To je prostý fakt, který sráží hodnocení jejich tvorby už v základu o notný kus dolů. A nepopírám, že by mi to nevadilo. Druhým dechem ale dodávám, že takhle vybroušenou metalovou desku jsem už hodně dlouhou dobu neslyšel. Ta hudba mi dává naprosto všechno, co od Amorphis očekávám a to vůbec není málo. Je k zamyšlení, zda je to správně nebo špatně.

 

Upřímně řečeno, Amorphis jsou banda, která by už léta mohla sázet na jistotu a vydávat průměrné desky s garancí prodeje a úspěšně velkého procenta krmné dávky pro fanoušky. Já z jejich tvorby ale cítím upřímné nadšení místo vykalkulovaného produktu velké stálice, co už nechce nic dokázat. A Circle je přesnou ukázkou toho, že kluci umí přicházet stále s něčím, co za to stojí.

 

 

Co mohu tedy pochválit? Rozhodně nápady a rozmanitost. A také to, že snad nikdy v posledních letech nezněli lépe. Zvuk je masivní, obklopující a příjemný. Baví mě jejich folklórní roubování, píšťaly a saxofon. Není toho přespříliš ale tak akorát. A melodický základ prostě jede s tím, že je úžasné zaposlouchat se do kudrlinek vyhrávek, co stále přicházejí s dalšími a dalšími motivy. Amorphis jsou příkladem vyspělé party muzikantů, kteří dospěli do maximální skladatelské zralosti a umí napsat perfektně kompaktní skladby. Tomi Joutsen tomu pak dává všechno, co to potřebuje. Jeho hlas je přesně tak ostrý a na hraně, jak je potřeba a přitom se nebojí přitlačit pořádně na pilu.

 

Circle je dospělá deska, ovšem stejně jako ty předchozí. Není death metalová, ačkoli má své nutkání (Nightbird´s Song), je hitová a folklórní (Narrowpath) a sází na velké a přesně mířené refrény (Into The Abyss).

 

Zbývá konstatovat, že v současné šedi průměru a čekání na nevšední věci, je tahle „Amorphis jistota“ přesně tím, co mi dokonale sedlo. A netajím se tím, že desku poslouchám stále dokola i několikrát za den.

 

Kluci prostě vydali další desku, která nijak výrazně nevybočuje a zdá se, že ani není důvod kam. Léty vypilovaný styl už není čím vylepšovat, návrat zpět se mi zdá nesmyslný a zkoušet se pohnout jinam? A kam vlastně? A bylo by to přínosem? Za sebe mohu říci, že jejich forma je úžasná a potenciál stále velký, takže zkusit do sebe naroubovat něco jiného by nebylo na škodu. Můžete i nemusíte souhlasit, tohle stádium skupiny je totiž vždycky ošemetné a komplikované.

 

A nakonec ono prosté vysvětlení? Circle je dílem, za které by se nemusel stydět absolutně nikdo a že na něm vlastně není nic moc nového? S přihlédnutím ke kvalitě tohoto díla se bohatě spokojím s další variací severského melodického metalu, vypilovaného v každém detailu. A to je i tentokrát bohatá porce. A stejně tak je mi jasné, že takhle nemusí ladit zdaleka každému.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Hellhammer / 5.1.14 10:51odpovědět

Tahle deska je naopak proti předchozím dvěma opravdu dobrá.Je tvrdší,víc naráží na folk,více growlu,prostě to,co dělalo kdysi z Amorphis tak dobru a originální kapelu,je tady dostatečně přítomno. Skyfroger a hlavně Beginning of Times už byly příliš jemné,kýčovité a někdy až takové nasládle slizké..Circle je návrat k tomu co umí kapela nejlépe,bez patosu a zároveň bez zbytečného retra.Podle mě se to moc povedlo. Top songy:Shades Of Grey,Mission,Nightbird Song,A New Day.. Výborná deska 8,5/10

1Pupik1989 / 5.10.13 15:36odpovědět

Mě se toto album absolutně líbí. Je to přesně moje krevní skupina a stejně jako předchozí album "The Beginning Of Times" se mi poslouchá luxusně. Hlavně na delší cesty v autě mě donutí nespat, protože i po opakovaném puštění celého alba hltám každý tón a každé písmenko. Víc už od alba snad ani nečekám. Jednoznačně hodnotím 100%.

-krusty- / 23.5.13 20:51odpovědět

Album je to fajn....ale už pohříchu stejně fajn jako poslední 4 záseky. Joutsen je bůh, kapela šlape neuvěřitelně....jenom by to chtělo více odvahy do budoucna, protože další "stejně fajn" album už jim nesežeru. A už tohle žmoulám a žmoulám a ne a ne jej polknout....:)

Victimer / 23.5.13 17:27odpovědět

Tahle kapela pro mě umřela někde na Am Universum, možná o album dál. Dnešní produkce, i když bych rád jinak, jde úplně mimo mě. Zlatá Tuonela a Elegy...

Jirka D. / 23.5.13 6:31odpovědět

Pro tuhle kapelu a desku už se nějak nedokážu nadchnout. Dva tři poslechy a "delete".

Venca / 4.6.14 21:27odpovědět

Není divu... Fošna je to ovšem ýtečná!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky