Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anathema - A Natural Disaster

AnathemaA Natural Disaster

Victimer9.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nejosobitější album ANATHEMA za posledních deset let. Exkurze do vyšších pater obrazotvornosti v symbióze s působením přírody a vesmírných početí našich smyslů.

Nejlepší vánoční hudba je ANATHEMA. Tímto rčením se řídím od vánočních svátků LP 2003, kdy jsem byl poctěn jedním z dárků ve formě tehdy nového alba "A Natural Disasater". A díky tehdejší klidné a přátelské atmosféře mi nedalo mnoho práce si jej zamilovat a zařadit po bok těch vůbec nejoblíbenějších nahrávek, které do té doby trůnily v poličkách. Uznávám, že milovat ve dnech Vánoc album s názvem "Přírodní katastrofa" je trochu bizarní, ale hudebně mi deska do těchto chvil sedla náramně. Osobně jsem tehdy zažíval docela zvláštní období a všechny vjemy a pocuchané nervy se obrátili v pomocnou ruku, kterou podala v pravý okamžik právě ANATHEMA.

 

"A Natural Disaster" je až relaxačním albem. Svátečně uvolněným, ambientně rockovým, se silnou podmanivou atmosférou a oproti předchozímu "A Fine Day To Exit" působí daleko uceleněji a čerstvěji. ANATHEMA zvolili přístup niternějšího zkoumání svých již tak jemných nuancí a promluv k vlastní identitě. V opojném protředí snění, spojení s naturálním oparem zasmušilosti světa. Příroda má v moci náš život, jen ona ukáže kudy se budou ubírat naše příští kroky. "A Natural Disaster" je mimořádně tklivým a hluboce emočním zážitkem. Jeho tóny proudí pohlédnutí do očí přírodních sil, přikrčení se obyčejného člověka, kterého svět kolem něj tolik ovlivňuje. Svůj pohled bych ale směřoval i do míst, kde se mi nahrávka již tolik nezdá. Myslím její závěr, který se až příliš utápí v křehkém vláknu postupů a atmosféra alba tolik specifická pro jeho tři čtvrtiny je najednou někde jinde. Konec alba mě příliš nebaví a spíš bych ho uvítal zkrácené, ale nemyslím tím, že jej ANATHEMA jen plní vatou. Spíš deska jen potichu doznívá, tolik nehypnotizuje a jen dohrává, i když výbušnější pasáž v závěrečné "Violence" se může jevit jako protinázor.

 

Viděno však okem znalého posledních tří výtvorů kapely, volil bych právě "A Natural Disaster" jako nejosobitější a nejpovedenější zastávku ANATHEMA ve své nejmladší pouti kariérou. Kdo si nelibuje atmosféricko-akustické poloze kapely, nemá tu co dělat již od minulé desky, takže jej nevítám ani dnes. Kdo naopak jemnému skladatelství Anglánů propadl, čeká jej necelá hodina dojímavého představení a blízkého setkání naturální druhu. Album s krásným a umělecky přesným coverem k jeho příběhu. K příběhu, kde se setkává klid s pochmurností v ambientně bigbítovém hávu, v rovnováze a nepřílišné snaze tohle vše porušit. Největší sílu "katastrofické" desky spatřuji ve specifické náladě, ve které se odehrává celý její děj.

 

Nejlepší vánoční hudba je ANATHEMA. Varianta setkání s nahrávkou během dnů klidu dalekých všedního živoření dopadla vskutku výjmečně. Z alba necítím tolik bolesti a zmaru, jako spíš vytvoření vlastního charakteru vyjadřování a chuti přiriskovat své cítění, s důkladnějším a hlubším emocionálně působivějším způsobem. Radosti je přesto na desce pomálu. Jen jsou ten vnitřní neklid a nejistota staženy spolu s hudbou na minimum a nejdou v první linii dojmů "A Natural Disaster". Když už se přeci jen ANTHEMA rozhodne trochu zabouřit a povolit svůj vztek, většinou je to v zastřené poloze zvukových experimentů, než tradiční rockovou rytmikou. Are you there? Jste tam? Pokud si všimnete, tento song začíná krátkým zašeptáním slůvka "yes". Vždy si jej neskromně zopakuji, protože právě v tomto místě si uvědomím, že jsem na správném místě a jeden z těch, kdo umí "A Natural Disaster" ocenit. Vnikl jsem v něj a jeho atmosféra na mě neustále výrazným způsobem doléhá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky