Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Není to tak dávno, co jsem opustil řádky týkající se všech velkých alb liverpoolských atmo rockerů a již tu mám dar v podobě nového alba. Nebudu lhát, když povím, že načasování a vzájemné si odpočinutí od kapely, mi přišlo náramně vhod a přistoupil tak k nové sbírce s čistou hlavou. I když ono odpočinutí nebylo nijak markantní, ANATHEMA je prostě častým hostem v mém výběru co a jak si přehrát. Hrají tu s námi všemi už po mnoho let, některým svým sklonem k akustice dokonce na nervy, některým plní sny o dokonalosti atmosférické hudby. Jen poprosím o jediné, ovšem o to podstatnější - bavme se už navždy ve spojitosti se skupinou o hudbě, o písních a o jejich schopností něco předat. Nebavme se rocku, o prvcích sedmdesátek, ani o zmíněném zhlédnutí se v akustičtějším provedení.

A jak to vše v posledních dnech probíhalo? Dle osobních hudebně pocitových pochodů, mě spadla do klína jedna z nejočekávanějších desek letošní nadprodukce všeho druhu. To ani netřeba připomínat. Hotová, emotivně uvažující a ve svých meandrech cirkulující kapela, která ví co chce, jak toho dosáhnout a nehledět přitom na okolní úrodná či naopak seschlá políčka sousedních usedlostí. ANATHEMA se vrátila právě včas. Tentokrát ponořena do problematiky podnebí, provázána se s klasickou jemnou strukturou skladeb. Jak zachovat tradiční přirozenost, nenásilnost a vnímavost, jsem si jako otázku pak už ani nepokládal. Hlavní dotazy spadaly do kategorie hudebního pokroku, nebo spíš v případě ANATHEMA hudebního rozhledu, protože hlavní zbraně Angličanů jsou již léta odhaleny. Tento rozhled byl občas připomenut krátkou ukázkou chystaného materiálu. Své dojmy jsem pak plnil superlativy, viděl v novém tvaru mnoho pozitiv a kladných představ jak znovu popohnat skladby, dodat jim zase o trošku jinou atmosféru, zkrátka to "nějak" pojmout. Jasně jsem to tam viděl a ostře slyšel...

Realita celé nahrávky "Weather Systems" mě ovšem naopak vede krokem nabalené stagnace, podchodem nedotaženosti a schody, které nevedou bůhví kam vysoko. Další a nové poslechy tohle téma přece jen pokládají na vedlejší kolej, ale pocit jisté rozmrzelosti trvá. ANATHEMA se nedává na zrovna dalekou cestu od své předchozí nahrávky, byť to tak zpočátku vypadalo. Klasické ústrojí organismu pracuje stále ve stejném tempu, až na výjimky stále se stejným buněčným materiálem a prvky odvahy, které jsem tolik předpokládal, většinově vyprchaly. Znovu je tu pár momentů objímajících samotné absolutno atmosférického horizontu, ale daly by se v klidu spočíst na prstech jedné ruky. Pak je tu až příliš početný zástup polovičatých, podivně osekaných nadějných motivů, které zůstaly viset kdesi ve větru a prakticky s nimi není žádná zábava. Opravdu, na můj do kapely zahleděný vkus, se až nebývale často ocitám uprostřed poloprázdných odpovědí na všechny mé otázky vedoucí k pochopení a zejména hromadnému uchopení "Weather Systems".

Chybí mi zde určitost, jistota a celkové definování téhle desky. Naprosto se mi nedostává jedné věci a tou je zralá úvaha, jak album výrazově pojmout, protože mi ve výsledku připadá takové nijaké. Daleko od rozsypaných střepů, kde si řežou chodidla průměrní, přesto jakoby některé pohledy z patra směřovaly i sem do těchto míst. ANATHEMA jsou vytrvalci a kapela, jenž si vybudovala své zasloužené renomé, ale dostávají mě pod tak pocitem, že vše podstatné již sdělili a svůj vrchol si prožili na "A Natural Disaster". Od té doby je bohužel nevidím na rovné ploše, nýbrž na mírně sklopené cestě k vlastní nejistotě. Zatím jen v objetí drobných výtek a vykřičníků, ale muselo na ně zkrátka dojít.

Top skladba desky? Určitě svěží a v mnoha ohledech překvapivá "The Storm Before the Calm". Takových by si zasloužila více.