Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Opata, hlavní mozek kapely Mallephyr, jsem poprvé s kytarou viděl v roce 2008, v rámci nějaké soutěže v pivním stanu festivalu Basinfirefest. Jestli vyhrál už nevím, ale pamatuju se, že předvedl solidní výkon. Později jsem jej spatřil v souboru Gate Of Illusions (který se volně přetransformoval v dnešní Mallephyr) a také v kapele Stíny Plamenů. Všude vládne perfektní hrou, a jestli mu to sedí někde nejvíc, tak právě v Mallephyr. Celkem s napětím jsem očekával příchod debutové desky a letos se jí konečně dočkal. Dílo nese název Assailing The Holy a vydává jej polský UG label Mad Lion Records, ten který má na svědomí i nahrávky Krabathor, Hypnos, Haemorrhage nebo Dead Infection.

Než se Mallephyr dali do studiové práce, měli za sebou spoustu koncertů. Na některých jsem byl přítomen a patřičně sledoval jejich počínání, které se mi vždycky zamlouvalo. Ovšem jejich hudba je náležitě složitá a technicky pestrá, než se může zkraje zdát. K dokonalému prolnutí pak může dojít ve chvíli, kdy má člověk v dosahu domácí studijní materiál, který v tomto případě zastává deska Assailing The Holy. Až je uvidím příště, budu už lépe vědět, jak ke skladbám přistupovat. Ale abych nepředbíhal…

Mallephyr vládnou hrubému death / black metalu. Najdete v jejich muzice prvky Morbid Angel stejně jako Inquisition. Navíc bych přidal ještě špetku Dead Congregation a třeba i Blut Aus Nord, protože sem tam se nějaká disharmonická vyhrávka objeví. Jejich muzika staví hlavně na pestrosti a rozmanitosti skladeb. Takže bohaté kompozice nejsou nic, co by bylo kapele cizí. Zároveň si však říkám, zda by některé motivy nemohly být delší, respektive častěji opakovány. Jednoduše proto, že určité pasáže mají tak silný průběh, že jejich repetetivnost by věc ještě intenzivněji umocnila. Ovšem jde o můj dojem a drobné přání, které se nemusí každému trefovat do vkusu. O to více si pak hlídám tu kterou vteřinu, abych si při nástupu oblíbené věty celou situaci náležitě užil. A věřte nebo ne, některé riffy se prostě zarývají do paměti a pronásledují vás i dále, hlavně pak kytarová sóla.

Tím jsem nastínil, že nepůjde zcela o obyčejný výplach, ale o něco složitějšího. Však v kapele nejsou žádná ořezávátka, ale vyhraní lidé. To je vidět i na jejich koncertech. Všechno funguje a je dobře seskládáno, takže de facto nemáte jediný moment k výdechu. Stále jste drženi v postřehu a to i při pomalejší hře. Skladby v sobě totiž ukrývají mnohé a ve většině jde o momenty překvapení. Různé stop starty, které se občas objeví, nejsou jen hluchým místem, ale i v těchto vteřinách ticha se vykreslí drobná vyhrávka, ať už jde o cinkot činelů, nebo hřmění basy. Celek však převážně stojí na kytarách a jejich vskutku rozmanitém rejstříku. Když se na ně zaměříte, budete možná i překvapeni. Po hmatníku se jezdí hodně, ale ne zas tak moc, aby se konstrukce nepřesytila. Skladatelský um Mallephyr zkrátka nechybí.

Je dobré si vypíchnout i zvukovou podobu. Ta je sice o něco hlasitější, ale pořád dobře čitelná a netříštící se. Vokál je sice občas zbytečně vytažený (hlavně v první skladbě mně to trochu vadilo), čímž jsou pak čitelnější efekty (delay, echo), které by jinak měly plynule splývat se zbytkem. Ovšem Opatův projev je adekvátní hudbě, takže hluboký growl má výtečnou barvu plně korespondující s nastoleným žánrem. Veškeré nástroje mají mocně řezavý zvuk, což je devízou hlavně pro kytary. Inu, tohle se prostě povedlo.

Jednoduchý černobílý obal je dobrou prezentací pro death / black metal. Zároveň v něm najdete vše podstatné. Hrací čas tvoří silnější půlhodinu, což je na osm skladeb slušné. Na debutovou práci jde o velmi povedený výkon. Tím se dostávám trochu i k problému, který může nastat. Assailing The Holy totiž shledávám jako velice zdařilou desku, která předvedla mnohé. Navázat tak albem druhým bude možná počin složitějšího rázu. Ale věřím, že Mallephyr se s tímhle patřičně poperou. Teď je čas debutu a nese se v opravdu hřmotném zvuku. Fandím jim.