Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sice jsem to nečekal, ale s touhle deskou jsme našli společnou řeč velice brzy. A nemůže za to teskné intro, jehož melodie mě pronásleduje ve snech. Na vině je divná a zprvu škaredá aura, která se při poslechu pozvolna uvolňuje. Postupem času se ukazuje, že právě ona je tím pěkným a éterickým, co nejde jednoduše vložit a prodat. Zvláštní duch alba je dítětem podzemního a svojského přístupu k tvorbě, který se zrodil v hlavě jeho tvůrců. Základ hudby Usurpress může být zván death metalem a byla by to nahrávka jako řada jiných nebýt vlastního přístupu, který kapelu odklání mimo zaběhnuté představy, co vlastně death metal je. Jakékoliv žánrové sevření tady nefunguje a nenechavé prsty tvůrce listují desítkami recepisů. Ne každý bude souhlasit se stylovým zaškatulkováním, ale to není podstatné.

Silný dojem ve mě vzbuzují neotřelé melodie, díky nimž by se z některých skladeb mohl stát přímo hit nebýt náhlého konce rozjeté harmonie nebo disharmonického převodu do jiné, temnější roviny. Usurpress budí dojem, že se schválně snaží znelíbit, protože odmítají sklouznout do roviny poslechového průměru. Když cítí, že se jim skladba rozjíždí pro ně nepřijatelným směrem, nerozpakují se zastavit na místě a zvolit cestu po nižší vrstevnici. Výsledkem jsou velice zajímavé konstrukce, které odráží podivné čarosvětlo i do zbývajících koutů jejich umění, jemuž je veškerá snadnost cizí. Tedy je jasné, že k prolomení osobního prostoru není pozván každý.

Ne všechny uchvátí podzemní zvuk, ve kterém se Usurpress popelí jako slepice. Garážovka jim nicméně sluší a poskytuje stabilně dobrou kulisu, protože v nakřáplém éteru je jejich kouzlo uvěřitelnější, než kdyby zněli čistě jako Panova flétna. Ze zamlženého pozadí se ozývají plechové rány a tlumený randál bubnů, které hučí jako podzemní řeka. Struny míchají zvířený prach a černota se jim lepí na paty, jakoby šlapali v rozehřátém asfaltu (zaprášené odkazy blacku nelze ignorovat). Zároveň je cítít punková nespoutanost a víra ve vlastní cestu. S ní souvisí minimalistické nápady, které překvapují přímočarostí a nevšedním pohledem na věc. Některé na první pohled jednoduché skladby v sobě ukrývají  kouzlo improvizovaného systému, který vzniká spontánně krok za krokem. Stylově nelze srovnávat, ale jakoby na mě odněkud z vyschlé lovecké chaty dýchl špinavý rozmar Darkthrone, potvrzující, že pod neučesanou hlavou se skrývá promyšlená, byť jednoduchá konstrukce.

Výsledkem je podivně melodický death metal, který nikdy nebude patřit k masové záležitosti, tím víc si cením jeho originality a mé ochoty jej pochopit. Usurpress jejich kumšt nezaručí kvanta prodaných desek, ale současně jim nehrozí zapadnutí do hluchého prázdna. Ať posluchače osloví už zmíněné melodické podivnosti, akustické pasáže vymykající se metalovému uzlu nebo samply šikovně dotvářející obskurní terén, jen těžko je dostane z hlavy. Ta podivná aura obestupující Interregnum je silně svazující. Sevřen a zpola zardoušen prachem ejakuluji.