Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anneke van Giersbergen & Danny Cavanagh -  In Parallel (live)

Anneke van Giersbergen & Danny Cavanagh In Parallel (live)

Jirka D.20.9.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Musel bych být básník, abych dokázal obsáhnout všechno, co mi In Parallel dává ... a ten nejsem a jeho nástrojů neovládám ...

Tato recenze ani nebude recenzí, nemůže jí být. V následujících řádcích vás čeká krátké povídání o hudbě, o které snad ani nejde povídat, nelze ji popsat, zařadit ji, nelze na ni použít klasických měřítek a hodnocení, lze ji jenom poslouchat, cítit a vnímat ji téměř mimo běžné smysly. Stojí sama o sobě, zcela stranou ostatních nahrávek a v tomto duchu ke mně promlouvá od první chvíle, kdy jsem ji poprvé zaslechl. Nechci tady uvádět žádná data, fakta a historické milníky; jediné, co prozradím je, že se sešla Anneke Van Giersbergen (zpěvačka Agua De Annique) a Danny Cavanagh (Anathema) a vyjeli na turné; a z jednoho takového vystoupení vznikla deska In Parallel. Nic jiného není potřeba znát, je to úplně zbytečné, nepodstatné, rušící a na výsledný dojem to vůbec nemá vliv.

 

Zní to skoro jako pohádka, ale jedině vřelá a převeliká láska k hudbě dokáže tvořit podobná díla; stejně jako láska k dětem našim a těm v nás dokáže v dospělém člověku probudit kus fantazie. Od samotného počátku poslouchání na mě dýchá nádherná atmosféra koncertu, uvolněnost účinkujících i posluchačů postupně přechází na mě a já se od první písně stávám dobrovolným zajatcem okamžiku. Připadám si jako v nejkrásnějším vězení, ze kterého nechci utéct, chci zůstat a poslouchat, jsem přitahován kouzlem mocnějším než má vůle; něco podobného se stává jen málo kdy, jsou to vzácné chvíle, kterých v životě není mnoho... O zpěvu obou protagonistů se asi nemá cenu zmiňovat, všichni jej známe, je úžasný a ještě daleko krásněji vyniká právě zde, podbarven pouze lehkou hudební kulisou akustické kytary nebo piana. Tím dostávají Anneke a Danny veliký prostor, kterého využívají do posledního, nejmenšího místečka. Jejich zpěv mě hladí po duši, obtáčí neviditelnou spirálou a pohlcuje, nutí snít i za bílého dne, ukazuje světlo v dálce v tomhle mizerným světě ..... a možná ani není tak daleko. Při poslechu One Last Goodbye, při které se Danny doprovází pouze na kytaru, jsem se málem rozbrečel. Tak silný to je zážitek, tak intenzívně na mě jeho píseň dolehla, tolik je nám všem třeba lidství a laskavosti...

 

Tahle hudba ke mně promlouvá krásným, laskavým jazykem; není třeba rozumět slovům, ta jsou úplně nepodstatná, stačí mít otevřené srdce a nechat se okouzlovat, nastavit tvář k pohlazení, když se mi nabízí tak blízko... Sedím, píšu, poslouchám, nechávám se stále víc spoutávat neviditelnou pavučinkou a je mi hezky, hezky, jak už dlouho nebylo. Málokterá nahrávka dokáže něco podobného, stačí tak málo a člověk pocítí štěstí...

 

Jestli to je recenze a nebo není, posuďte sami, já opravdu nevím. Spíš bych zůstal věrný onomu povídání a to ještě ne moc povedenému. Musel bych být básník, abych dokázal obsáhnout všechno, co mi In Parallel dává; a ten nejsem a jeho nástrojů neovládám. Proto vás prosím o shovívavost a spíše si poslechněte všech čtrnácte písní, tato hodinka bude do vašeho života zaznamenána silně a nesmazatelně. Hezký poslech.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky