|
|
||||||||||
Na novou Katatonii jsem se fakt těšil a i když jsem nečekal žádné stylotvorné veletoče a spíš sázel na jejich léty ověřené jistoty, s novinkou se peru vyloženě rozmrzele a marně pátrám po zajímavých momentech, které bych ohodnotil jako zdařilé. Jedním dechem dodávám, že nepatřím k těm remcalům, kteří se bijí v prsa za všechna alba po Discouraged ones, a nebo Viva Emptines, a dál nešetří kritickými slovy; Katatonii prostě beru takovou, jaká je a na žádnou jejich předchozí desku jsem neměl potřebu plivat bezvýznamnou českou slinou. Dojmy z nové nahrávky Dead end kings by možná spravil komentář typu: „už bylo líp, ale pořád je to jakýsi standard“, jenže tentokrát by to bylo nemístně laciné.
Ani by mi nevadilo, že se deska jako celek tváří dost radio friendly - pokrokovější stanice by ji mohly přehrávat od první do jedenácté skladby bez pobouření populace, jen si nejsem jistý, jestli by jim u třetího songu nevolali posluchači s prosbou o zahrání něčeho živějšího. Ono to nové album je totiž ze všeho nejvíc nudné, jednotvárné a následkem toho i dlouhé. Z rockové melancholie made by Katatonia zbyl už jen vnější pláštík, takové poznávací znamení, které spíš navozuje lehce sentimentální vzpomínky na předchozí desky a úspěchy, než že by fungoval samostatně a svébytně právě u Dead end kings. Celých těch 50 minut muziky se totiž táhne dost stereotypně, předvídatelně a nezáživně. Nic na tom nespraví aranžérská promakanost, velmi citlivé provedení programmingu, které dává skladbám nádech prostorovosti a jakési „majestátnosti“; co na tom, že ze všeho je cítit profesionalita silného týmu, kvalitního studia, hromady práce, když výsledek vyloženě nudí.
Úvod desky se snad nese ještě ve starých, zajetých kolejích a první tóny „The parting“ dávají vzpomenout na doby minulé, ale následný sešup do jakési nezajímavé deklamace, která by se nejlépe vyjímala v kavárně pro movitější vrstvy, signalizuje, že je něco špatně. Když se zcela stejná konstrukce opakuje ještě několikrát v téže skladbě, a při pokračujícím poslechu zjistíte, že prostupuje takměř celou nahrávku, pocit jakési vyprahlosti nejspíš naplní většinu posluchačstva. Dokonce už i příjemně (sic!) odzpívané „...into darkness...“ ve mně vzbuzuje soustrastný pocit víc než dojem, že bych tu měl co do činění s depressive rockovou kapelou, tou přece sakra Katatonií! Vlastně ani nemám sílu se tu probírat celou deskou a vytahovat nějaké chytáky, jednak mi album jako takové splývá do jednoho nepříliš zajímavého celku a potom těch chytáků moc nenacházím. Naopak – kdyby deska pokračovala v duchu druhé skladby a jejích popěvků „...na náá na na náá...“, vypnul bych ho hned.
Takže když bych se vrátil k úvodnímu odstavci – označit tuhle nahrávku za slušný standard kapely prostě nejde. Desce zoufale chybí dynamika, trocha vnitřního pjetí a snaha zaujmout trochu víc vnímavého poslouchače. Řada vyprecizovaných písniček tvoří sice pohodovou kulisu k jakékoliv jiné činnosti, ale to je na tuhle kapelu opravdu málo.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 19.11.12 12:37odpovědět
to Maar - a to mě zase baví Anathema. Ne že bych byl z poslední desky úplně na větvi (ta předchozí mě dostala!), ale prostě se mi líbí, jakkoliv to zní friendly a líbezně. :)
maar / 19.11.12 11:19odpovědět
No hele pro toho, co Katatonii nezná nijak zásadně (já) je to docela fajn a příjemná deska. Co mě trochu štve je to opakování motivů, ale jinak je ta deska fajn a já dávám 70%. Když to srovnám s "malátností" posledních dvou repetitivních "jakožemeditativních" desek Anathemy, tak tady u mě dobrý:)
Radek Martínek / 16.11.12 20:39odpovědět
Upřímně řečeno, už jsem se netěšil a deska mírně překvapila. Ale tím to končí. Pokud se kapela bude patlat v tom, v čem se patlá už dvě poslední alba, už nebudu očekávat a zůstanu u starých desek. Postupné vyklidnění a ztráta xichtu už jdou mimo mne.
Victimer / 16.11.12 14:36odpovědět
Tohle už smrdí. Podivně malátné album jedné ze zásadních kapel dneška (čti včerejška)
Label:Peaceville Records
Vydáno:Srpen 2012
Žánr:rock
Anders "Blakkheim" Nyström - guitar, programming
Niklas Sandin - bass
Per "Sodomizer" Eriksson - guitars
Daniel Liljekvist - drums
Jonas Renkse - vocals
1. The Parting
2. The One You Are Looking for Is Not Here
3. Hypnone
4. The Racing Heart
5. Buildings
6. Leech
7. Ambitions
8. Undo You
9. Lethean
10. First Prayer
11. Dead Letters
Katatonia
Sky Void Of Stars
Katatonia
Night Is A New Day (reedice)
Katatonia
The Fall of Hearts
Cradle Of Filth
Midnight In The Labyrinth
Necrocock
Hudba z psychiatrických pavilonů
Nick Cave and the Bad Seeds
Skeleton Tree
777 Babalon
Berashith
Swallow The Sun
Emerald Forest and the Blackbird
Sólstafir
Köld
The 3rd and the Mortal
Memoirs
Endon
Boy Meets Girl
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.