Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ansur - Warring Factions

AnsurWarring Factions

Sorgh3.10.2012
Zdroj: Ansur
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jeden z mimořádně silných zážitků, který zůstává stálicí v mé diskografii. Zaráží poměrná neznámost kapely, ke které by mohli jiní jen zavile vzhlížet, ať už z širých řad blackers nebo avantgardních alchymistů. Vřele doporučuji.

Není tomu nikterak dlouho, co se na norské hudební scéně zabydledlo svébytné těleso jménem Ansur. Sémě progresivního, alternativního dění vyklíčilo v roce 2003, o dva roky později oslovili kolemjdoucí póvl demáčkem Carved in flesh a léta páně 2006 se na světlo světa vezdejšího vynořil první plnohodnotný potomek nesoucí jméno Axiom. Zde se tvorba ještě přikláněla k blacku, který byl jen tu a tam obšťastňován progresivními doteky.

 

V tu dobu pro mě stále velká neznámá, nic netušícího mě až jednoho letošního odpoledne dostihla jejich zatím poslední deska Warring Factions. Podle sražen na kolena, utřel sem si krev řinoucí se z pravého sluchovodu a jal se naslouchat argumentům cizinců. Trio mladíků z přístavního města Drammen na jihu Norska se správně rozhodlo odložit udice, zlomit harpuny a z jídelníčku vyřadit velrybí polévku. Namísto toho se s chutí zakously do propečenýho bifteku z prasátka. Podobně se já s chutí zakusuji do jejich desky, jen tak bez přílohy či dressingu. Metal v syrové podobě, lehký avantgardní háv a neokázalá potřeba experimentovat si mě získal od prvního poslechu. Jestliže na některých místech se Ansur stylově blíží krajánkům Extol, jinde se prosekávají cestou, která vede neznámo kam, jsou tak průzkumníky, pionýry se svou vizí a metodou. Proto slyšme místy drnkat country expres, tu a tam Vás šlehne po faldách krapet jazzu, ale jen tak zlehynka, nepoplašit, jen decentně naznačit. Neustále je přítomen metalový korpus držící ingredience hezky pohromadě.

 

Prvotní recepis před uvařením alba bych viděl takto:

350 g tvrdící kytary

200 g inštrumentální kytara

200 g klávesy (z toho kvásek ala Solefald cca 50 g)

250 g psychedelie

 

Tak to máme kilečko hezky prorostlé krkovičky, kterou si lze bez okolků dopřát den co den.

Sedmero skladeb tvoří vytříbenou kolekci, kde ani jedna není jako druhá. Každá je samostatnou jednotkou lišící se od ostatních náladou či tempem a pro posluchače tak není problém se s albem popasovat. Různorodost a čitelnost jsou velkými devizami této desky. Posluchač nebloudí labyrintem kompozic, nehrozí ztráta orientace natož smrt kdesi ve slepé uličce na torzech jeho předchůdců. Kapitolou samou pro sebe je nadmíru krásná obálka, která by ve formátu vinylového čtverce mohla tvořit působivý prvek na stěně v obýváku.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky