Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Antihuman Industries - Accelerated Death Impulse

Antihuman IndustriesAccelerated Death Impulse

Garmfrost26.5.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Album je zuřivé i chladné, atmosférické i syrové.

Psát o spojení black metalu s industriálem jako o revoluci je příslovečným nošením dříví do lesa. Antihuman Industries je zbrusu novým projektem, za kterým stojí notoricky známá parta z finského podzemí. Kdo by neznal jména jako Spellgoth, Corvus, Syphon nebo VnoM. Jejich hudební portfolio je vskutku široké, nicméně mezi nejznámější spolky, s nimiž spojili své zvrácené spolky jsou kapely Horna, Trollheims Grott, True Black Dawn, Sargeist nebo … And Oceans. Takové preference nemusí nutně znamenat dobré znamení, protože podobné projekty často nedopadnou kdoví jak. Je tohle případ Antihuman Industries?

 

Vydávají label World Terror Committee nevložil do této kapely důvěru jen tak ze srandy. W.T.C. je vydavatelem, který si stojí za kvalitou vítězící nad kvantitou, což znamená, že v debutu hvězdně sestaveného projektu musel zaujmout. Po prvním náslechu mi bylo jasné proč. Accelerated Death Impulse jen tak nepřestanu poslouchat. Je známým faktem, že zainteresovaní muzikanti v minulosti už podobné choutky vykázali, ať už s Trollheims Grott nebo … And Oceans, ale to se odehrálo před drahnými lety, nabízely se proto pochyby, zda světu nenabídnou unavenou várku retra.

 

Antihuman Industries se neohlíží pouze za starými dobrými časy. Jedná se o pohled vpřed, byť k jistému ohlédnutí přece jen dochází. Protiřečím si? Jejich debutové album je takovou postmodernou s citacemi toho nejzajímavějšího (Aborym) a kompletní mutace v cosi osobitého. Základem se nedá označit nic jednoznačného. Nahrávka je extrémní, na sto procent black metalová, mechanická, zuřivá i místy zasněná. Vedle sebe koexistují samply, mašinky, naprogramované tucavé bicí s klasičtěji pojatými blasty, kytary i syntezátory. Vedle šíleného screamu občas zazní mluvené slovo nebo vzrušené deklamace.

 

Líbí se mi, že Accelerated Death Impulse se jakoby vyhýbá klasikům industriálu v čele s NIN, a zároveň kdesi v pozadí mi na mysl padají. Album je zuřivé i chladné, atmosférické i syrové. Neortodoxní i ortodoxní jak šleha bičem. Zvolený mašinkový font je stejně jako hudební složka pestrá. Občas hodně osmdesátková, jindy hodna nového tisíciletí. V aranžích je znát ruka zkušeného parchanta, v podstatě kruté jádro divokých nezmarů. Na albu se nedá najít ani smítko líbezné líbivosti. Poslech vyžaduje nadšení pro ironii, sarkamus, black metalovou kulturu avšak tu jdoucí po zvláštních cestách.

 

Výbuchy, extáze, náladotvorná forma, filmová i městská podzemní kultura… Tohle vystihuje zvláštně veselou i zlou tvář Antihuman Industries. Ďábelské škleby se pojí s elektronickými kreacemi sjetých satanášů. Album je spíše zlovolné než přitažlivé. Moderní než retro. Staří chlápci stále umí kopnout do vrtule a držet prst na tepu. Dobře známé postupy jsou zdeformované, zmutované, takže zní povědomě a cize zároveň.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky