Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aoratos - Gods Without Name

AoratosGods Without Name

Sorgh24.5.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Z tunelů neznámého podzemního labyrintu se nám hlásí američtí Aoratos a chtějí svůj díl z koláče slávy. V patách jim jde kataklysmatická bouře hrozící převrátit vratkou bárku normality.

Za jménem Aoratos stojí chlapík, který si říká Naas Alcameth. Je to takový ten typ, který si rád dělá všechno sám, ale pro masivní účinek nahrávky neváhá pozvat spřízněné specialisty. Proto, i když je Aoratos spíše projektem jednoho muže, debutní album Gods Without Name se tváří jako dílo regulerní kapely jedoucí podle not mistra principála. Za sadou bicích můžeme nalézt hyperaktivního Menthora působícího nejen v Enthroned, u kytary Noxe Corvuse z Nightbringer apod. Tedy typická spolupráce známých a kolemjdoucích, kteří sbírají střípky do portfólia podivných angažmá. Protože má Aoratos na úřadech hlášeno jako místo trvalého pobytu Colorado, tak jsem předpokládal, že budeme na krok od sněhu, zimy a ruských vlaštovek. Že to tak není mi však vítr z plachet nevzalo, protože teď alespoň vím, že pod tamními horami musí být tunely šílených projektů, v jejichž ohromných prostorách se prohání už jen vítr. S touto fantastickou představou účinkuje celé album mnohem působivěji.

 

Gods Without Name je atmosféricky výbušná směs plná divných zvuků a cizorodých částic. Prostředí je industriálně chladné, staticky dokonalé a přiměřeně nervní. Hudba zrozená naoko bez lidí, kteří odešli. Celý příběh pro nás otevírá starý, porouchaný gramofon v úvodní skladbě Parallax sloužící jako nezvyklé, dlouhé intro, které zvolna rozehrává partii zkázy. V hlučícím soukolí zní všelijaké údery kovů, temné ozvěny hlučících odpadů a v neposlední řadě pravý, poctivě vysrážený black metal na stěnách. Posluchače okouzlí kvílivé kytary odrážející se v nekonečném echu, které umocňuje emotivní melodie podzemí. Jde z toho chlad na duši a hodně toho zbývá i pro tělo.

 

Dominuje rychlost, kulomety drtí pozadí a v siluetách padajících model průmyslu vynikají melodie, které musí jít z duše, jinak je prostě nevymyslíte. Šílené pasáže střídají ty ještě šílenější, ve kterých rachotivé údery hromu potvrzují neskutečnou zdivočelost, jako když se vzbouří živly. Jako mlha občas na celou scénu padá lehký klávesový podkres, který jen násobí neskutečnost okamžiku. Povznesený komentátor vše sleduje, neúnavně podává zprávy havraním jazykem a tuším v jeho tváři ironický úšklebek.

 

Přes všechna krutá slova, která jsou chválou a oslavou díla, je album srozumitelné a svým způsobem krásné. Takto apokalypticky zahraný black metal nabízí možnost, jak si prožít scénář, na který by v reálu nikdo neměl žaludek. Po takto pojaté hudbě mnohý sáhne a rád poklekne před zaoceánským pilířem zla. Debutní album od Aoratos je šílený a překvapivě silný počin.   


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Helvetes / 31.5.19 13:53odpovědět

Tahle deska je to nejlepší,co jsem v letošním roce slyšel a těžko to něco překoná.Z této hudby jde opravdu strach.Neskutečná atmosféra!!.Za mě za plnej počet

Ruadek / 24.5.19 14:27odpovědět

Jo, tohle mě bavilo. :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky