Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jestli existuje zhmotněné peklo na tom našem nicotném světě, tak je to právě hudba, kterou mimo jiné, hrají i Aosoth. Okultní tématika obskurního inferna znovu ožívá. Společně s vdechnutým životem jí byl přisouzen název IV: An Arrow In Heart. Čtvrtý úhel, čtvrtý rituál, čtvrtá bestie vkračuje na povrch zemský. Nechme se smést.

Poslední dobou čím dál více zjišťuji, že si libuji v hnusných tónech ponuré hudby, která vyvolává nervózní pocity a v jistých případech snad i epileptické záchvaty. Asi dosahuji určitého stádia zvrácenosti, nebo co. Každičký temný zvuk je mi lahodným. Proto si mou přízeň nemálo získává i letošní nové dílo Francouzů Aosoth, kteří si mě ostatně kolem prstu omotali už při vydání smrtonosného materiálu III. Tehdy jsem byl uhranut trýznivou zběsilostí a nespoutanou energií, kterou album vyzařovalo. Novinka nese i tyto stopy, ale je daleko, předaleko chladnější.

Už samotný obal čiší bolestným chladem a mrtvolným studem. Dech přítelkyně smrti je stejně mrazivý jako hudba, která se ukrývá ve vteřinách této desky. Od samého začátku na vás dýchne jinovatka a zatuchlý závan evokující rozpad čehosi kdysi živého. Má to specifickou vůni, kterou můžeme ucítit jen v potemnělé hrobce, kde jsou ve zdech pečlivě uloženy rakve s ostatky šlechty. Je to hrobka ve sklepení starého kostelíka nenápadně stojícího podél cesty. Návštěvníci nahlížejí dovnitř skrze klíčovou dírku, za lepšího počasí skrze mříž za hlavními dveřmi. Obdivují umění gotické i barokní a nechají na sebe působit tu zvláštní sílu, kterou lze jen stěží popsat. I Aosoth tak působí. Máte z nich respekt a cítíte úctu, na straně druhé vám to divadlo přijde směšné, ale přesto se jej svým způsobem bojíte. Kdosi vám totiž řekl, že pod podlahou je hrobka. Dveře jsou z druhé strany kostela. Vyčkáváte až se setmí. Noc zahalila krajinu a vy s drobným šramocením dobýváte ony tajemné dveře. Náhle povolí, rozlétnou se a před vámi jsou schody vedoucí do nitra krypty. Strach? A z čeho? Že vás někdo načapá? Strach je totiž nedílnou součástí takového počínání, což Aosoth dobře vědí a dopřávají vám jej měrou vrchovatou. Překlenete onen ostudný práh, kdy říkáte ne a počínáte klesat po prachem zapadaných schodech. A je to tady. Hluboké nadechnutí a ten hnusný hnilobný zápach se vám dere do nozder. Udělá se vám snad i mdlo, ale to teď není podstatné, vy jste tady z jiného důvodu. Ano, je to šílené, divoké a těžko předvídatelné. To, co se bude teď dít, nemá obdoby a překračuje smysl lidského chápání. Je to jednání snad v afektu, v euforii, či bohapustá extáze neznající hranic. Obcování s mrtvolou už asi nepůjde, neb je na prach rozpadlá a do ostatních rakví se vám nedaří vlámat. Dáváte si pauzu a snažíte se vydýchat a zároveň nabrat racionálnějšího uvažování…

I já se musím trochu odloučit a dopřát si patřičného odpočinku. Ale mám vůbec sílu si tu pauzu dát? Mám sílu zmáčknout tlačítko stop a trochu se provětrat? I kdybych v sobě tu moc našel, neudělal bych to. Takovéhle věci se musí prožívat od začátku do konce. Vstřebávám každičkou milisekundu, která ubíhá na mém přehrávači. Obludný black metal s nemocnými zvraty a chorým charismatem mne obšťastňuje a dopřává horké orgie. Ano, přesně tak prožívám tuhle desku. Je divoká, šílená a mrazivě mrtvolná. Ani nechápu pořadí skladeb, které se valí jedna přes druhou. Přijde mi, že jsou sympaticky nekonečné a já tak ukončuji vnímání čísla stopy. Máte-li dostatečně velkou odvahu vstoupit po schodech do prastaré krypty a alespoň vlastní rukou pootevřít víko jedné rakve, odkaz této desky vám bude lépe rozpoznatelný. Jste-li jen náhodní kolemjdoucí, kterým cvrnkla do nosu nová fošna Aosoth, možná, že ani nepochopíte, oč tu běží. Tohle není o dokazování nějaké nebojácnosti, či míry zvrácenosti a úchylnosti, všichni stejně dobře víme, že se najde někdo, kdo nás trumfne. Tohle je prostým rozhovorem se samotnou smrtí. 

IV: An Arrow In Heart je mystické dílo s nedostižnou aurou temnoty. Bylo ukováno v nejchladnějších kryptách za doprovodu vzkříšených mrtvol. Album je přes tu všechnu smrt, která je prostupuje, živé a neusínající. Budu se opakovat, ale tahle deska je dalším kandidátem na jeden z nejlepších počinů roku 2013. Čtenář mi snad odpustí mé schizofrenické řádky a občasné výlevy.