Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aosoth - V: The Inside Scriptures

AosothV: The Inside Scriptures

Garmfrost28.11.2017
Zdroj: mp3 // promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Aosoth přinesli na V: The Inside Scriptures nejvyzrálejší kompozice, které dokazují, že lze hrát nenávistně, chaoticky a přitom podmanivě atmosféricky. Kapela je věrna svým kořenům a zároveň nestojí ani chvíli na místě a své umění posunuje neustále dál a dál.

Děsivé mistry francouzského black metalu Aosoth sleduju od jejich doposud nepřekonaného, třetího záseku v diskografii III – Violence & Variations. Co bylo před ním, mě nechává chladným. Co následovalo poté, ve mně vzbuzuje frenetické nadšení. Ať už se jedná o geniální, pro žánr určující a dějiny přepisující IV: An Arrow in Heart nebo různá splitka a EP. Vše ve vrcholném formátu. Tak nějak jsem se ale obával postupného sestupu z nejvyšších pozic trůnu s letošním pátým dílem V: The Inside Scriptures, ale zdá se, že obávat se bylo předčasné. Opět nám pánové naservírovali vysoce nadprůměrný materiál, který se evidentně jen tak neoposlouchá. Hodnotit, zda budou Aosoth opět přepisovat žánrovou encyklopedii, je prozatím předčasné, ale jisté je, že „pětka“ patří už nyní mezi nejsilnější alba letoška a v mém osobním žebříčku bude hooodně vysoko, ne-li nejvýš.

 

Jako první vás trkne vyhlazovací styl materiálu. Tam, kde se „čtverka“ unášela v mystických rovinách, jde pětka na dřeň. Asi tam, kde mohli být Antaeus na návratovém albu a nebyli. Šílené tempo se příliš nevychyluje z nastavené rychlosti. A když, stejně ho kopáky rozdovádí k opětnému vyhlazovacímu charakteru. Jako výborný protipól vůči rozbouřenému orkánu funguje chladný sípot samotného otce zakladatele MkM. Jeho hlas patří mezi těch pár vybraných, které si s nikým za žádnou cenu nespletete. To ovšem platí i pro strunmistra BST a osobitého basáka INRVIho. Druhou kytaru pak nahrál zajímavý host, kterého budete znát z dalších významných francouzských smeček v čele s Hell Militia, Saroth.

 

 

Zmínil-li jsem, že jdou Aosoth na dřeň a že je nová deska vyhlazovací nátury, bylo by dobré podotknout, že pánové nerezignovali ani na temnou atmosféru. Možná to bude oxymóron, ale jejich písně mi připadnou jako polité živou vodou, jsou provzdušněné až rozevláté. Aniž by zradily černou špinavost, je zvuk alba příjemně čitelný. Všechny skladby mají stopáž kolem osmi minut, což by při vražedném tempu zlomilo vaz leckterému skladateli. Ne tak Aosoth. Vše kolem vás víří, mate a zároveň poutá pozornost, takže hledáte, unášíte se a rázem je třičtvrtě hodinky ta tam.

 

aosoth

 

Poznávacím znakem Aosoth byl od začátku jejich kariéry i poutavý death metal. Díky dobrému vkusu, znalostem a skladatelskému umění se mix blacku s deathem slil do pestré mozaiky, činící z Aosoth silně návykovou drogu. Řekl bych, že Aosoth přinesli na V: The Inside Scriptures nejvyzrálejší kompozice, které dokazují, že lze hrát nenávistně, chaoticky a přitom podmanivě atmosféricky. Kapela je věrna svým kořenům a zároveň nestojí ani chvíli na místě a své umění posunuje neustále dál a dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

DEMON / 24.12.17 7:40odpovědět

velice dobrá deska čekal jsem méně a dostal více

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky