Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arbouretum  - Coming Out of the Fog

Arbouretum Coming Out of the Fog

Jirka D.18.6.2013
Zdroj: bílá 12" gramodeska (# THRILL 314)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Těžko odhadovat, jestli tahle parta chodí s Alem Cisnerosem na pivo, ale nedivil bych se. Při poslechu OM opouští duch tělo, u Arbouretum zůstává. Ale je to o fous.

Na Arbouretum jsem narazil náhodou v nedávné době. Pak jsem si poslechl aktuální desku, pak tu předchozí, pak zachytil informaci o brněnském koncertu a nakonec se na něj nedostal. A teď si říkám, že vedle těch ostatních kravin, co člověk občas napáchá, tahle patří k těm, na které se jen tak nezapomene.

 

Čtveřice chlapíků z Baltimoru na nové desce nepřichází s revolucí ani ve svém výrazu, ani v rámci rockové muziky; svůj výraz posouvají lehce, ubírají na psychedelickém výletování, sází na čistotu, rockovost a ladnost. A revoluci v rockové muzice snad už nečeká nikdo. To ovšem ani v nejmenším nebrání tomu, abych si album nevychutnal při každém poslechu, protože i špacír po kopcích kolem rodného města se dá užít se vším všudy i po dvaceti letech. Koukat skrz haluze na červené střechy dole pod kopcem je fajn pocit, jehož Menzelovská poetika se mi nikdy nepřejí. Mluvil tu někdo o moři a pyramidách? Jděte s tím k šípku! Prostota a jednoduchost mě mnohdy posadí na půlky mnohem jistěji než megalomanství a exotika. A nová deska Arbouretum je prostá. A taky jednoduchá. A taky si k ní klidně sednu na půlky a poslechnu v úplném klidu. Je to fajn pocit, ale to už jsem někde psal.

 

 

Všechno, co tuhle desku táhne vpřed, je svým způsobem nevýrazné a skromné. Snad kromě vytažené kytary a výborného zpěvu Dejva Heumanna, ale tím jen nahlodávám tu nevýraznost, skromnost zůstává. Ostatní krásu netřeba hledat nějak složitě, tahle deska je přímočará - nic neskrývá a na nic si nehraje. Zcela přístupně a srozumitelně servíruje jednu rockovku za druhou, táhne se jak letní podvečer, kdy slunce už tolik nepálí a nálada v partě je výborná. Jasně, bezstarostný úsměv a nesmrtelnost chrousta.

 

„Coming out of the fog“ zajímavě balancuje mezi zcela prostou rockovostí a psychedelickými dálavami. Meditace, chvíli v hranicích normality a chvíli výlet do jiných světů. „World Split Open“ mám nejraději, „Coming Out of the Fog“ vypínám, ale to v kontextu desky nehraje vůbec žádnou roli. Těžko odhadovat, jestli tahle parta chodí s Alem Cisnerosem na pivo, ale nedivil bych se. Při poslechu OM opouští duch tělo, u Arbouretum zůstává. Ale je to o fous.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

james / 7.3.14 12:30

Jojo, máš recht. Osobně bych hodnotil tak 7/10. Není to nic, co by mě uráželo, nic co by mě zvedlo ze židle. Neuráží a dokonce obdivuju tu neskutečnou spoustu práce, co to muselo dát. A určité momenty na koncertech, kdy vypustí ty černé papírky evokující snad popel, jsou skvělý. Nejvíc ve mě zanechali vzpomínku a vlastně to můj názor nejvíc vystihuje, vystoupení v Praze ve Vltavský. Nastoupili Behemoth...to byla dokonalá spartakiáda, světla, scéna, gradace jak v muzikálu. Dav šílel. Pak skončili a nastoupili Cannibal Corpse...neměli ani plachtu za bicíma, Corpsegrinder měl totálně děravý kecky a zvukař byl asi ožralej. No a mě Cannibalové bavili víc...a ještě s evšichni usmívali a nikdo na mě nedělal žádný bububu. Zkrátka Behemoth můžou poslouchat ti největší rebelové v nebi:)) Takhle peklo nezní:)))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 18.6.13 22:00odpovědět

Moc fajn deska, tohle se poslouchá samo...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky