Recenze: Different Light - The Burden of Paradise

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Different LightThe Burden of Paradise

Mirek M4.8.2016

Zdroj: CD / mp3 (320 kbps) // promo od kapely

Posloucháno na: všem možném

VERDIKT: Osmdesátková prog-rocková nostalgie v luxusním muzikantském balení, jež by měla potěšit každého, kdo má k této hudbě hlubší vztah.

Historie Different Light je poměrně zajímavá. Seskupení vzniklo v polovině devadesátých let na Maltě, kde nahrálo i svůj úspěšný oficiální debut All About Youself. Po jeho vydání dokonce předskakovalo na turné Fishe, ex-frontmana legendárních Marillion, ale brzy poté se jednotliví členové údajně rozprchli po světě, což znamenalo i pozastavení činnosti kapely. Její leader Trevor Tabone se nicméně později usadil v Praze, roku 2008 se rozhodl spolek za pomoci českých muzikantů opět oživit a brzy poté vyšlo i druhé album Icons That Weep.

V současnosti se pánové prezentují čerstvou novinkou The Burden of Paradise, na níž se od předchozí řadové desky muselo čekat dlouhých sedm let, a já se díky ní setkal s tvorbou seskupení poprvé. A byl jsem příjemně překvapen. V jeho tvorbě se mísí vlivy neo-progové rockové hudby a AOR se silným "osmdesátkovým" odérem, což by možná mohlo leckoho odradit, ale podání Different Light je natolik nápadité a přesvědčivé, že si rozhodně zaslouží, aby mu dal posluchač šanci. Tedy minimálně takový, který vyrůstal v osmdesátých a devadesátých letech a byl obklopen gramodeskami a cédéčky kapel jako Styx, Foreigner, Boston, Arena, IQ, Asia, Pendragon, Journey, Rush či Marillion, stejně jako já. Pokud vám tyhle spolky nikdy neučarovaly, dál ani číst nemusíte. Pokud ano, dostanete vrchovatou porci luxusně zabalené nostalgie.

Právě z tvorby těchto legend Different Light čerpají nejvydatněji a ač nepředvádí v podstatě nic neslyšeného a v některých pasážích své vzory téměř kopírují, výsledek je překvapivě záživný a zdařilý. Frontman Trevor Tabone disponuje velmi příjemnou barvou hlasu, solidním rozsahem, emotivností i charismatem. Je ale především bravurním klávesistou a pianistou a právě tyto nástroje celému albu jednoznačně dominují. Jejich zvuk nezapře již zmiňované "osmdesátky", ale jinak působí efektivním a muzikantsky vytříbeným dojmem. Skvělé výkony nicméně podává i vynikající český kytarista Petr Lux, který se zhostil i doprovodného zpěvu, a hudební alchymie mezi ním a Trevorem funguje znamenitě.

Different Light

Seskupení ve své tvorbě sází především na melodičnost, chytlavost a dramatičnost. A ač jsou všechny jeho skladby mistrovsky zahrané a nenechají nikoho na pochybách o instrumentálních kvalitách zúčastněných, působí poměrně přímočarým dojmem. Najdeme zde nicméně svižnější vypalovačky i tklivé rockové balady, které přes občasný závan patosu působí velmi vkusně a nápaditě. Kapela dokáže vyčarovat působivou melancholickou atmosféru a v některých pasážích se mihne i typická "floydovská" podmanivost či emotivnost starších Marillion.

Hodnotit novinku The Burden of Paradise dle běžných měřítek asi nedokážu. Mozek dumá, zda té osmdesátkové nostalgie, honosně působících kláves a povědomě znějících pasáží není možná až příliš a reflektuje skutečnost, že svým zvukem jdou Different Light proti proudu času i současným trendům na progresivně rockové scéně. Ale srdce si stejně nakonec prosadí své a já kouzlu téhle kapely zkrátka podlehl. Z její tvorby totiž cítím vášeň a oddanost pro věc a chápu, že tihle chlapi se na trendy neohlížejí, ale prostě se zápalem a zjevnou radostí z hraní dělají to, co je baví nejvíc. A dělají to skvěle.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

miloš / 27.3.21 13:42odpovědět

výborná hudba. poslouchám IQ, Arena, Transatlantic a jím podobné.

František Veselský / 5.8.16 7:47odpovědět

Mirku, já na tom vyrůstal. V 15 letech jsem si koupil desku EL&P, trojalbum Welcome back my friends... A pak už to jelo. Celej gympl Genesis, Yes, Pink Floyd... později taky Pendragon, který si níže zmínil a který mám moc rád. Je toho mraky. Jsem rád, že potkávám někoho, kdo má stejné záliby. A že se v pár věcech neshodnem? To máš jako se ženskýma. Někomu se líbí víc prdelatý, jiným zas kozatý. Díky za debatu . :)

Mirek M / 4.8.16 17:06odpovědět

Sedmdesátky mám naposlouchané i pozpátku :) Tohle jsou ale jasný osmdesátky. V podstatě kombinace tehdy vzniklé neo-progové větve a AOR kapel, který jely nejvíc právě v osmdesátkách. Hudebně mi to nejvýrazněji evokuje první desky Marillion s Fishem (až na zpěv samozřejmě) + možná pár následujících s Hogarthem, ale místy třeba i Foreigner nebo Asii. Samozřejmě i osmdesátkové kapely částečně vycházely z těch sedmdesátkových, takže vlivy Yes, Genesis nebo Floydů tu najdeme také.

František Veselský / 4.8.16 15:02odpovědět

Mirek M: Jo, částečně se shodneme. Ale já to mám takhle rád. Ty reminiscence na Genesis a tak. A nejsou to osmdesátá léta, spíš sedmdesátá. Ale zvuk je dneska o dost dál, to se mi na tom líbí. Ta kombinace starých aranží, harmonií, nápadů a modernějšího zvuku (myslím celé kapely). Jen tak pro zasmání: když moje žena slyšela poprvý Unitopii, tak si myslela, že je to Peter Gabriel. :) Ale to je jen v pár peckách, Trueack je tím vyloženě ovlivněnej, ale jak jsem psal, mně se to líbí. :) Dost jsem se ho na to přes FB ptal, a trochu se vykrucuje. :) Deska Covered Mirror od Unitopie, tam je to všechno. Ale skvělý, nový aranže, něco jako nová krev pro starý pecky.

hyenik / 4.8.16 14:10odpovědět

je videt jak se uhly pohledu muzou lisit, ja v tom napr. slysim naprosto jasny "insideout prog". skoda ze to neprislo tak o 10-15 let driv, dnes uz jsou takovych seskupeni stovky... ale stejne se mi to libi a poslouchal jsem zrovna vcera, 80% a Pedro je GOTT!

Mirek M / 4.8.16 13:27odpovědět

Na tom, že jde o skvělou kapelu, se určitě shodneme a z recenze to, doufám, jasně vyplývá :) Ale prog rockovou modernu si představuji trochu jinak. Zvuk Different Light mi zkrátka silně evokuje desky z osmdesátých let, na nichž jsem vyrůstal (i ty Yes a Genesis tam slyším spíše z tohohle období), proto ta nostalgie. Zejména klávesy mají naprosto typický osmdesátkový sound. Ale neberu to úplně jako nějakou výtku, naopak jsem velmi rád, že mi někdo tohle období mýho hudebního dospívání připomněl v takhle luxusním muzikantském balení. Unitopii mám taky moc rád, ale tam ti Genesis jsou slyšet opravdu výrazně :)

František Veselský / 4.8.16 11:59odpovědět

PS: měli jsme v Budějcích kdysi kapelu Patent, pak Boule, a přesně tam, kde je dnes DL, jsem ji chtěl vidět. Nestalo se ale z DL mám právě proto hroznou radost.

František Veselský / 4.8.16 11:54odpovědět

Jakých 75%? :) Já dal sto. A nostalgie?. Ne, je to moderní progrock, samosebou postavený na základech Genesis, Yes & spol. To ale není nostalgie. Moc lepších věcí jsem poslední dobou neslyšel, snad jen australskou Unitopii. Já docela čuměl, že je to (skoro) česká kapela, nevěděl jsem o ní, a paradoxně ji nalezl díky zpěváku Unitopie, Marku Trueackovi. :)