Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Archgoat - Nightbringer, Lightbringer

ArchgoatNightbringer, Lightbringer

Garmfrost16.9.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Dominantní jsou vibrace temnoty.

Na dobré věci je dobré si počkat. V případě Archgoat spíše platí nedobré. Těmto surovým rubanicím není vhodné nadbíhat se srdíčkem na dlani. Jedná se o řádně odpornou facku dobrému vkusu, křesťanskému bohu, jeho přisluhovačům a podobným radovánkám. Pánové se po svém restartu před více než dvaceti lety nerozpakují vydat každých pár let dlouhohrající nahrávku, která nejhlasitěji rezonuje v undergroundu. Díky aktivnímu vydavateli zvučného jména – Debemur Morti se odkaz finského zla šíří i mezi takovými, kterým by jinak podobná zhouba unikla.

 

Ani tentokrát se hudba Archogat nijak nemění, vše zůstává krásně dřevní. Přesto se neubráním letmému srovnání s ranými počiny této smečky, kdy takto civilizované barbarství opravdu nehrozilo. Nightbringer, Lightbringer navazuje na alba z posledních let. Špinavost je spíše umouněnost a barbarství je kočírováno zkušenostmi. Aktuální tvorba je vedle vzteklého dunění také rozvážná. Není překvapením objevit líbivou vyhrávku nebo vznešenou atmosféru. A není to nutně blbě.

 

Archgoat si můžou dovolit nabídnout doomovou skladbu. Archgoat i v místech, kdy melodie ovládají zuřivost, neklesají k podbízivému lísání. V popředí ovšem zůstávají tremola a zdivočelé tlučení do bubnu. Hlas Lorda Angelslayera je stále chorobně hrdelní a vrčivě chladný. Nepokouší na svém projevu nic měnit. Ostatně by díky jakémukoliv odklonu od jeho vrčení ztratili vlastní podstatu. Neměnit nic!

 

Nightbringer, Lightbringer je svému nesmiřitelnému holdování zlu věrná. V blackovém prostředí stále nacházíme prvky punku i grindu. Vše je smícháno v démonickém guláši, který nesnese úlevu. Jsou i po těch strašných letech plni divoké energie. Jsou ve svém odporu uvěřitelní. Nejen to, jsou pořád inspirativní, ukazují jiným směr i záda. Líbí se mi, že svou typickou hnusárnu předkládají promyšleným způsobem. I takoví nezmaři se za ty roky naučili velice dobře hrát, tvořit nebo aranžovat. Když se objeví klávesový part, hraje pro celkový dojem. Když melodie, je mocná a náladotvorná. Ani na moment Nightbringer, Lightbringer nesleví v tlaku. Není prostor pro úlevné nadechnutí.

 

Díky správně vyvážené produkci vynikne podzemní špína i atmosféra. Je uzavřená, klaustrofobická. Chaotická i promyšlená sbírka luciferských zvrhlostí je tísnivá i zlá. Při poslechu jsou dominantní vibrace temnoty vytažené na světlo, aby škodily. Chvíli se noří do bažin hnusu, ale většinou ničí vše, co se jim postaví do cesty. Nightbringer, Lightbringer se může zdát jako nejotevřenější z dosavadní diskografie. Neslevuje z primitivního orgasmu, ale mísí v sobě více rozdílných emocí než kdy dřív. Já jsem nadšený!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky