Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archgoat - The Luciferian Crown

ArchgoatThe Luciferian Crown

Sorgh13.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele // bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Chlívek, upřímný underground a teprve čtvrté album za skoro třicet let existence, to je lážo plážo kariéra black/deathové party Archgoat.

Tahle finská grupa už toho má za sebou poměrně dost. Kromě řady splitek, která jsou u nich patrně ve velké oblibě, několika EPíček a zepár řadovek, taky jedenáctiletou hybernaci, kdy se nevědělo co bude. Od roku 2005 se s nimi ovšem setkáváme docela pravidelně a letošní rok se nese ve znamení čtvrté plnotučné desky, která se stále nedá považovat za nic jiného, než totální underground. Stylová hudba si žádá stylový obal a toho se nám dostalo. Lucifer na hromadě padlých neznabohů si lebedí zcela v tónech žánru a duchaplně poslouchá žalmy na svůj majestát. Minimalismus, černá bílá barva, rudé nápisy.

 

Lucifers Crown začíná cestu po svém obvodu krátkým, hučícím a nicneříkajícím intrem, které následně vystřídá dunivá a hluboce podladěná jízda severských rarachů. Zvuk je stylově zahuhlaný, jakoby se nesl z pod hromady peřin a rozkrýt jeho vnitřnosti dá práci. Lépe se to daří v případě občasných kytarových výšvihů nad hladinu hučícího soukolí. Takových momentů je jako šafránu, proto je dobré počítat s tím, že nás čekají špinavé a prašné podmínky.


Milosrdnou úlitbou slabším kusům mezi posluchači je oddychová metoda pomalého drcení kostí, kdy se nepříčetná nálada nahradí čitelným průvodcem, který pomůže proniknout k srdci kapely. Kapela sklouzne k valivé, čitelnější podstatě a rázem je větší pohoda na zemi. Tíha deprese ovšem neutichá, možná ještě něco přibrala, holka jedna zlobivá, ale člověk se lépe orientuje.

 

V tak pomalých skladbách, jakými jsou například The Jezebels Black Mass, závěrečná I´m Lucyfer´s Temple nebo povedená The Obsidian Flame, dochází k hypnotickému efektu, jako když krysa fascinovaně hledí do očí krajty a nemůže se hnout. Také sedím jako zařezaný a jednoduchou, valivou mantru beru za svou. Efekt nicméně nakonec pomíjí a s nástupem dalších, rychlejších skladeb se vracím do rychlejšího průvanu oparem zahaleného údolí hádu. Vrací se vláda temného, tíživého, ale živějšího death metalu, který se nestydí sáhnout do černočerných vod a obalit se jejich kalem.

 

 

Jakékoliv objevy necháme jiným a přiznáme si, že Archgoat stačí na to, aby odvedli rutinní práci a složili hold imaginárnímu představiteli zla. Rytmický vzor nevyžaduje složité řešení a když se k němu člověk po chvilce dostane, nemá mnoho důvodů o něm hloubat. Lepší je na sebe nechat působit blasfemickou atmosféru, která dělá čest svému druhu. Androš žije a Archgoat jsou jedním z jeho kojenců. Nenáročná, o to upřímnější špína vyznávající jednoduchost neohromí, nicméně se dá plnohodnotně prožít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Gorbag / 26.10.18 20:08odpovědět

Famozne !!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky