Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archspire - Bleed the Future

ArchspireBleed the Future

Ruadek9.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee Y8 Plus + Poweramp + Niceboy Hive 2 Joy
VERDIKT: Archspire navazují, ale nepřekonávají.

Zásadní otázka by na začátek této recenze měla znít takto: lze překonat minulou desku Relentless Mutation? Desku, která se už za tu dobu stala klasikou? Lze něco takového vlastně vůbec dokázat?

 

Bleed the Future je bezesporu ještě o fous šílenější, o zlomek sekundy rychlejší, nahuštěnější a bohužel s horším zvukem, který postrádá rozlet (onu čistotu lepšího mixu, jaký se minule povedl). 

 

Archspire jsou ale stále Archspire, na tom se nic nezměnilo (a fakt by mě dožralo, kdyby svůj vypilovaný styl násilně měnili). Jejich zasekávačky, harmonie a vlivy djentu se nezměnily. Technicky neuvěřitelná řežba, která kombinuje osmistrunnou kytaru, šestistrunnou basu, kopáky a palbu činelů spolu s Oliverovým štěkotem. A stále jasně víte, koho posloucháte. Tohle jiná kapela nezahraje.

 

 

Archspire fascinují nadhledem a smyslem pro humor, dokonalým přehledem i při nadzvukové rychlosti. Kontrasty, místa ticha a místa hluku. Kolbiště technického death metalu, který není nasáklý temnotou, ale hravostí. Úžasně vystavěné melodie, které mě vždycky zaskočí, odkud se vzaly a jak přirozeně do celku patří. Stejně jako na Relentless Mutation tu právě detaily tvoří progresivitu a je to hodně o tom je postupně objevovat. 

 

Nová deska je tím vším, co bych po minulé očekával. Žádná velká překvapení se nekonají, Archspire si ale udržují svůj vysoký standard, což je obdivuhodné. Ta deska je srovnatelná, se vší svou cáklou potrefeností, technickou vypiplaností a tím, že pánové nehodlají z ničeho slevit.  A nezpomalí.

 

Vyzdvihl bych dvojici Abandon the Linear a následující titulní Bleed the Future. Obě postavené na nosných kytarových melodiích, které si kupodivu našly místo mezi nádechy kapely. Geniální prostřední část čtvrté skladby (zmíněná Bleed the Future), která se vyklidní z překrásné rytmické hry, aby kapela opět vystartovala v plné palbě. A všechno dobře slyšíte, každou technickou finesu, kterých je obrovské množství. 

 

 

V zásadě jsem spokojen, dostal jsem další porci divokých tanců mých oblíbenců, co dokázali dobře navázat na minulý počin. Ten se jim nepodařilo překonat, ale v mnohém se mu alespoň přiblížili. Občas vyrovnali. Zůstávají tak jednou z mála metalových kapel, kterou se mi nadále vyplatí sledovat. A bavit se u toho. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Honza / 10.12.21 21:50odpovědět

Na nové album jsem se fakt těšil, stihnul jsem i online stream s kapelou a uveřejnění alba. Archspire jsou pro mě jedna z mála současných kapel, kterou si pustím rád. Nové album je opravdu pokračováním prvního a možná je trochu slabší. Slabší v tom, že opakuje stejnou strukturu. Ale pořád se mi líbí. Šestnáctinkové a dvaatřicetinkové závody sice nejsou můj styl a "pidlikání" a kytarovou onanii také nemusím. Tady to však nějak dává smysl. V ultrabrutální rychlosti je i dost melodiky a album snese opakované posclechy. Mrzí mě ale dost papundeklový zvuk. Dynymický rozsah si netroufám určit, ale určitě nebude velký, což je škoda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky