|
|
||||||||||
DAVID LYNCH coby skladatel, to je umělec dávající svým hudebním myšlenkám defintivní tvář až po šedesátce. Teprve dva roky staré debutové album "Crazy Clown Time" bylo experimentální, bylo provokativní, bylo mystické a především bylo hravé. Jediné co mu scházelo, byla možnost považovat jej za dokonalé, ale dalo by se říci, že k tomu scházelo mnohem méně, než jsem si byl schopen v době jeho vydání připustit. Starý pán se uvedl skutečně dobře. Když tedy na chvíli zapomenu na fakt, že jeho úplné hudební začátky šlo zaznamenat ještě o pěkných pár let dřív. Bavme se ale o albech a jejich posláních. O prvním, přinejmenším překvapivě dobrém, už byla řeč. Na řadě je tedy aktuální novinka "The Big Dream". O té se to samé v bledě modrém bohužel říci nedá.
V experimentálním duchu se pokračuje, vše je patřičně zastřeno, prošpikováno elektronikou, ale to hlavní gró, tedy venkovské blues songy, jsou příliš usedlé a skladatelsky mravné na to, aby nám daly záminku je neustále chtít. Dva, možná tři prsty by mi stačily k tomu, abych si ponořen do křesla mohl v klidu zabroukat opravdu zajímavou skladbu, která narostla do bohatších rozměrů. Jinak je vše přidušeno, bezprostorové, jako kouř v místnosti, kde není puštěný větrák, aby trochu pročísl tabákové klima. Další položkou alba je nezbytná psychedelie. Ta se snaží popohnat smutné večerní balady trochu zajímavějším směrem, ale jde spíš o úsměvné prosvěcování nečeho, co má stejně zůstat ve tmě.
Na celkovou atmosféru byl LYNCH vždycky kabrňák. Podařilo se mu jí nastolit v případě první placky, má jí i novinka, ale ne takovou, aby zakryla vnitřní nedůvěru v unaveného muže brouzdajícího svými vzpomínkami. Chtělo by to poněkud svěžejšího vypravěče. Bolest, která by měla z alba proudit a snad i proudí, nezachraňuje pocit nekomplikované chmurnosti uvádějící poslech do lehké letargie, kdy už člověk prakticky nic nečeká. Hledal jsem, čekal, po různu měnil svůj přístup, ale "The Big Dream" mi možnost snění velkého snu v oparu experimentálního blouznění na okraji rock and blues nenabídlo. Řekněme si to natvrdo - novinka DAVIDA LYNCHE nudí.
Věřím tomu, že změny, které LYNCH na svém druhém albu provedl, měly své opodstatnění. Nikdo přece nechce nahrát svou předchozí práci, kterou jen za pomlčkou vystřídá to nepěkně se tvářící oštítkování "vol.2". Nikdo nechce stát na místě a už vůbec ne tento postarší elegán s jiným než běžným vnímáním uměleckého světa. DAVID LYNCH tedy učinil krok stranou a nahrál album, které nemělo debut moc připomínat. Slabším naturelem nových skladeb se tak ale děje i ve smyslu kvality. Ta je nyní o třídu níž.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 12.8.13 18:15odpovědět
Člověče sosnul jsem si YT a nikdy jsem to neslyšel. Zvláštní hudba, čekal jsem něco trochu jiného. Asi sjem příliš zdeformován jeho dvorním filmovým skladatelem a takhle taneční věc mě docela překvapila.
Victimer / 12.8.13 15:55odpovědět
Počítám, že minimálně jednu skladbu z předchozí desky jsi už určitě někde slyšel - Good Day Today. Zkus sosnout a uvidíš. Novinka takovou nemá, divně se šine, je jiná, nedá se na ni tancovat :)
Ruadek / 12.8.13 10:02odpovědět
Tak o tomhle jsem popravdě neměl nejmenší tušení. O tom, že sám král úchylně temné atmosféry sám komponuje hudbu, to jsem tedy skutečně překvapen. Na doporučení vyzkouším jeho prvotinu a uvidíme, jak se popasuji s druhotinou. Zajímá mě, zda nějakým způsobem čerpá z Badalamentiho (ovlivnění tu prostě musí být) a nakolik se atmosféra jeho hudby přibližuje filmům, případně jakým z jeho tvorby. Každopádně zajímavé, velmi děkuji za tip.
Label:Sunday Best
Vydáno:Červenec 2013
Žánr:blues / experimental
David Lynch – zpěv, kytara
Dean Hurley – kytara, klávesy, bicí
+ hosté
1. The Big Dream
2. Star Dream Girl
3. Last Call
4. Cold Wind Blowin
5. The Ballad of Hollis Brown
6. Wishing Well
7. Say It
8. We Rolled Together
9. Sun Can't Be Seen No More
10. I Want You
11. The Line It Curves
12. Are You Sure
Root
Kärgeräs - Return from Oblivion
Infection Code
La Dittatura Del Rumore
Decoherence
System I
Germ
Wish
Old Graves
Long Shadows
Megadeth
Th1rt3en
Leprous
The Congregation
Aosoth
IV: An Arrow In Heart
Airbag
All Right Removed
Megadeth
Endgame
Óreiða
Óreiða
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.