Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Árstíðir Lífsins - Vápna Lækjar Eldr

Árstíðir LífsinsVápna Lækjar Eldr

Bhut17.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Je-li po dlouhé době nějaká novinka zajímavá a nesnadno poslouchatelná, pak je to právě Vápna Lækjar Eldr. Skvost.

Jak říká kolega Jirka D. „na Islandu musíte bejt buď rybář, nebo muzikant“. O jedné takové kapelce, kterou krom Islanďanů tvoří ještě ansámbl z Německa a Norska, si dnes trochu povíme. Její název zní Árstíðir Lífsins a v letošním roce nám předkládá své již druhé album Vápna Lækjar Eldr

Historie sahá kamsi do roku 2008, kdy bylo toto uskupení stvořeno deseti lidmi z již výše zmíněných destinací. V roce 2010 svou kariéru odstartovali vynikající nahrávkou Jötunheima Dolgferð. Po dalších dvou letech tu máme další zářez v podobě této novinky. Žánrově kapela spadá do black metalu s hutnou příkrasou folku. Lehce by se dali připodobnit výrazivu A Forest Of Stars, jinde zase můžeme srovnávat s Negură Bunget apod. Z těchto skic vyplývá, že muzika to nebude zrovna primitivní a přímočaře jednoduchá. Hlavním praporem v hudbě je folkový duch, který se rozprostírá mezi vteřinami každé skladby, ať už se jedná o vlastní pasáž, drobnou melodii, či jen obecnou atmosféru. Black metal zde zastupuje charakter tvrdšího rázu. Udává tempo a je to vlastně jediný prvek, který poslech zahušťuje a dodává mu na neobyčejnosti. Z tohoto žánru si kapela ponechává jen jistý druh zpěvu – krkavčí skřehot, svižné plochy a drobátko taky té aury temna. 

Na nové desce se nám oproti debutu kapela zas o kousek posunula směrem k vrcholu. Jestliže  dokázala prvotina rozmetat posluchače a absolutně jej uhranout, (alespoň já jsem si z toho teda sednul jako málokdy) tak nová deska musí být dosavadním vrcholem tvorby. Ovšem jisté rezervy bychom si ještě měli ponechat. Neukvapovat se k unáhleným závěrům a vyčkat dalšího pokračování a nechat situaci uzrát. Ale stejně se neubráním dojmu, že nové album je skvostem, který se v daném žánru jen tak neslyší. Svérázný islandský folk doplněný o norskou a německou tématiku zní jemně netradičně. Není to zase něco, co bychom dříve neznali a možná už někde neslyšeli, ale tito pánové to umí podat jiným servírovacím způsobem, než na který jsme byli doposud zvyklí. Posluchačovo rozpoložení se nebojí navrtávat použitými vokály. Buď slyšíme táhlé hluboké chorály, čisté vyprávění, či blackový skřehot. Nutno říci, že ony chorály mají takovou zvláštní moc a téměř pokaždé mi projede tělem mráz. Dokreslíme si kontury obrázku blackovými kytarovými výjezdy a máme nádherný obraz plný pestrých barev a přitom dokonale sladěný a rozhodně se to netluče. 

Přátelé, chcete-li zas po chvilce slyšet něco netradičního, avšak s tradičním duchem, Árstíðir Lífsins bude ta správná volba. Ať hledám jak chci, žádnou chybičku se mi vyšpionit nepodařilo. Ty honosné dlouhé kompozice, ve kterých se střídají nálady od hladivých po drásavé, jakoby odrážely vlastní tvář přírody zemí, odkud autoři pocházejí. Cítíte tak hory a hluboké lesy Německa, chladné fjordy a ledovce Norska i termální prameny a gejzíry Islandu. Křehkost střídaná nespoutanou divokostí. Zkrátka a dobře - nádhera.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky