Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
As We Fight - Meet Your Maker

As We FightMeet Your Maker

Michal Z16.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Naprosto zbytečná deska, možná i kapela, ale nechci navždy zatracovat, třeba se obrodí. Bez invence, nápadu – pouhé čisté velkosériové řemeslo. Pánové takhle opravdu ne!

 

Mladá metalcoreová parta As We Fight z Dánska na nás vyvrhuje již svoji třetí placatici „Meet Your Maker“. Jejich dřívější tvorba mě nepoznamenala, tudíž k této bandě přistupuji jako nepopsaný list. První dojem? Jedni z mnoha, co se vezou ve třetí okresní lize, někde na pokoutním menším festiválku by člověk zapařil, ale pochybuji, že by se tato kapela někomu vybavila za dva dny.

 

Co že se to vlastně v pitech CD „Meet Your Maker“ děje? Naprostá šeď zmaru, průměr, stylová klišé. Metalcore středního zatěžkaného tempa, takových desek už jsou na světě tuny a tato nemá odvahu ani vystrčit hlavu. Jakoby člověk vyrazil na sklizené kukuřičné pole a hledal pro své domácí zvířectvo nějakou opomenutou kukuřici. Bohužel tuto plochu kombajn přejel dokonale a zvířata pojdou hlady.

 

První část alba vám prosviští kolem uší bez jediného záchytného bodu (pár zasekávaček půjčených od Machine Head je doslova trapných), vše se slije do jednoho bodu, a při jízdě autobusem máte pocit, že jste zadřímnuli a hraje pořád jedna stejná skladba. Nuance jsou tak malé a využívání stejných postupů ve všech skladbách je smrtelné.

 

 

Jako vykoupení působí akustický minutový předěl v polovině alba, i když také nepobral nijaký nápad a po minutě se těšíte na lepší časy. Co povídat dále? U některých alb, aby člověk slova lovil sáhodlouze. Situace z první poloviny alba se opakuje. I když se tempo lehce zvedá, např. v „Pull Me Asunder“, na jásot je stále příliš brzy. Nenacházím nic. Nicota nedovolí mým údům reprodukovat myšlenky a ideje. Hudba je prázdná a já s ní.

 

Z hráčských výkonů není koho vypíchnout, snad jen bicmen drží tento děravý škuner nad vodou. Vokál štěkavý, uřvaný, malý rejstřík, nudí (jeden z davu). Nechápu proč As We Fight potřebují dvě hrdla, naprosto zbytečné, ničím se neliší, a kadence deklamací je pro jednoho zvládnutelná s prstem v nose.

 

Naštěstí deska není úplný průser a v ranku poslouchatelnosti ji drží slušný sound. Produkce a mix v rukou zkušených. Vyčerpanost a zbytečnost však vše přebíjí a nemám důvod měnit své koně v metalcore šupleti. Tady jsou jen jedni z mnoha, dělníci a hochštapleři.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky