Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Myslíte si, že už vás nic nepřekvapí? Že už jste slyšeli všechno? Ať už je vaše odpověď kladná či nikoli, poslechněte si novou desku Asafa Avidana – Different Pulses. Vykašlete se na předsudky, že na vás mohl zařvat z nějaké provařené rádiové stanice nebo že objíždí velké festivaly a jeho úzký obličej se objevuje poněkud více, než je na Izraelského hudebníka s jednou sólovkou běžné. Avidan je písničkář, bluesman, chlap s hlasem a kytarou. Má číro, s oblibou fuckuje na všechny strany a na koncertech pije neředěnou whisky i ve třicetistupňovém vedru. Jasně, to jeho skladby nepředstaví a jsou to zatím jen kecy okolo. Taková omáčka. Takže proč by vás měl zajímat tenhle chlapík z posvátné země?

Asafovo jediné sólové album je uhrančivé blues, nazpívané hysterkou. Křepčí, kope nohama a svíjí se u toho v křeči. A má hlas, jaký jste nikdy v životě neslyšeli. Prý něco jako že nová Janis Joplin v mužském podání a musím kývnout na souhlas. Tohle je extáze v jediném hlasu, v každé frázi, v divokém pohlcujícím ryku. A jeho blues tomu všemu dává onu živočišnost, podstatu, vyznění a osudovost. Ano, to je to správné slovo, osudovost. A je to jak v hudbě, tak v textech. Tenhle chápek trpí tím, co zpívá a já mu tuhle upřímnost prostě věřím. Vzdálený času i prostoru, nagelovaným vlnám a uhlíkovým očím v rytmu injekční stříkačky. Takhle se zpívalo kdysi, když ještě pozérství bylo cizí slovo.

Můj život je jako rána, kterou si rozškrábu do krve

Chrlím svá slova, píšu, abych se nasytil

A smrt roste jako strom, zasazený v mé hrudi

Jeho kořeny se rozrůstají v mých chodidlech, chodím, nedávajíc jim odpočinek

(skladba Different Pulses)

Jak to u písničkářů bývá, je Different Pulses albem velkého hlasu a intenzivního sdělení. Na rozdíl od často zefektovaného hlasu v The Mojos, tady jako by se Asaf oprostil od všeho, co ho svazuje. Jeho hlas získal rozlet a dokáže se lámat v divokých emocích přesně tak, aby doslova paralizoval posluchače. Podkres je lehký, dává prostor kytaře, klávesám a jemným kudrlinkám aranží. Asaf se tu vyzpívává doslova do krve, texty jsou osobní a plné překrásných metafor.

Hlasitý je vítr

v tvých uších jako tvé výmysly

jako když se díváš na slunce

hlasité je nebe

jako hrom tvých výkřiků

když se zpívají tvé modlitby

(skladba Love It or Leave It)

Celkový dojem z alba? Je to zážitek. Je to sousto, ne jednohubka, ale trvající dojezd. Postupná závislost. A to zrovna nejsem typem člověka, co by měl diskografii složenou z písničkářů. Deska je především barvitá, každá skladba je trochu jinak vystavěná a používá rozdílné rytmy. Different Pulses startují průrazné bicí, Conspiratory Visions Of Gomorrah je ukázkou geniální práce s gradací skladby, vrcholící sólem na trubku a sborovým doprovodem. Asaf si často vystačí jen se zpěvem, uzavřený sám v sobě, lámající ledovce, co postupně zarůstají. This Is It!

Na Different Pulses se podílel spolu s ním i Tamir Muskat, jméno známé z Balkan Beat Box. Oba spolu vytvořili nadčasové dílo, které se poznává s každým dalším poslechem. Je to bolestné a zároveň uklidňující. Jako doporučení stačí poslechnout si první skladbu alba a máte víceméně jasno.

Více než mé doporučení dát nemohu, nebudu se pitvat v Asafově minulosti, ani nebudu vyzdvihovat další věci. Stačí mi prozatím konstatování, že tento rok je to pro mě první deska za 100 % mez mrknutí oka.