Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asaf Avidan - The Study on Falling

Asaf AvidanThe Study on Falling

Jirka D.18.1.2018
Zdroj: CD v jewelcase edici (# 578305-5)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Asaf Avidan roste v muzikanta světového formátu a se svou třetí sólovou deskou dosahuje svého dosavadního tvůrčího vrcholu.

Úvod v pořadí třetího textu o Asafu Avidanovi bych mohl začít v podstatě úplně stejně jako ten druhý, který jsem psal v dubnu roku 2015 v souvislosti s druhým sólovým albem Gold Shadow. Klidně se k té recenzi ještě vraťte a samozřejmě se vraťte i k té úplně první, v níž kolega Ruadek probíral jeho první sólo desku Different Pulses (2013). Pokud tehdy v souvislosti s hodnocením padla celá stovka (čímž u nás docela šetříme), má to jeden logický závěr a jeden přesah do dneška, který půjde rozřešit jen stěží. Závěr je ten, že muzika Asafa Avidana nás položila na lopatky a otázka pro dnešek potom ta, jak ohodnotit The Study on Falling, když je to určitě to nejlepší, co Avidan nahrál?

 

Třetí Avidanova deska překvapuje v mnoha ohledech, jejichž výčet můžeme začít u množství hostujících muzikantů, kteří se museli vlézt do zatím nejsubtilnějších aranží, jaké Avidan napsal. Nástrojové obsazení skladeb je typicky rockové (kytara, baskytara, bicí a klávesy), ale v naprosté většině hracího času šetří vitalitou a nahrávce propůjčuje mnohem větší nádech do blues než do klasického rocku. Hudba plyne lehce, s trochou nadsázky zavání kavárnou pro lepší společnost a Avdian mnohem víc než rockového muzikanta připomíná světové písničkáře typu Leonarda Cohena.

 

Asaf Avidan

 

V tomto směru vystihující jsou první dvě skladby, které ujíždí krajinou s lehkou nohou na plynu a pro posluchače představují především prostor k zastavení a uvědomění si, že s deskou The Study on Falling přichází trochu jiný model, než jakým se prezentuje současný ukřičený mainstream. Jsou to tiché skladby, v nichž Avidan drží svůj hlas na krátkém vodítku a nechává se fantastickým způsobem doplňovat hostující Justine Bennett. Zvlášť potěšujícím způsobem navíc dopadla i postprodukce - nejen těchto dvou skladeb, ale desky jako celku - která nechala výsledný zvuk nahrávky dýchat na dnešní dobu ojediněle. A na výsledku je to znát, zvuk působí velmi organicky, přirozeně a lidsky.

 

Rockovější feeling přichází s třetí a troufám si tvrdit i nejlepší skladbou nejen tohoto alba, ale Avidanovy tvorby celkově. V Sweet Babylon dostává Avidan ze svého hlasu maximum, všechnu svou bolest i bolest celého světa skládá posluchači k nohám, ale současně se jej nesnaží vším umořit, ale jej nechává volně dýchat a žít. Je potom pouze na posluchači, nakolik si hudbu připustí k tělu a nechá ji se sebou rezonovat, a nakolik pro něj bude tvořit pouze soundtrack k něčemu za zdí jeho vlastního světa. Osobně přiznávám, že nebrat Avidanovu hudbu osobně neumím ... a možná proto mě tolik oslovuje.

 

 

Nahrávka s přehoupnutím se přes třetí skladbu pokračuje s různým poměrem lehkosti a důrazu v každé konkrétní písni, přičemž rozepisovat se podrobněji o každé zvlášť nemá význam. Green And Blue navodí náladu nefalšovaného country, Good Girls Are Falling Apart zpomalí a všude kolem rozprostře hustou mlhu melancholie, vedle níž skladby A Man Without a Name a titulní The Study on Falling působí až rozverně. Holding on to Yesterday je tažená akustickou kytarou a Avidan v ní oproti zbytku kapely působí hodně osaměle, ale ještě osamělejší a bolestivější pocit mám z No Stone Unturned a The Golden Calf. Avidan tvoří hudební svět plný silných emocí, smutku a tvoří ho velmi silně, sugestivně a přitom uvěřitelně, bez zbytečného násilí a složitých konstrukcí.

 

Možná by to na závěr chtělo nějaké hodně chytré shrnutí, ale mám pocit, že všechno už bylo řečeno a napsáno. Avidanova tvorba představuje intimní a hluboce niterní zážitek, se kterým buď ladíte stejně, anebo ne. Tak se věci mají a nikdy tomu nebylo jinak. Pro mě The Study on Falling představuje desku číslo jedna za uplynulý rok 2017.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 18.1.18 11:46odpovědět

Výborná deska. To stovkové hodnocení bylo v té době přepálené, dnes už bych pokrátil tak na 90%. Souhlasím s výjimečností jeho desek, tato poslední je každopádně velký krok s tím, že k plnému docenění díla je třeba desku nejen poslechnout, ale i prožít.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky