Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aura Noir - Aura Noire

Aura NoirAura Noire

Bhut7.7.2018
Zdroj: mp3 (320Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Možná znějí trochu zastarale, ale v takové míře, že to vlastně nikterak nevadí. Ta dravost a svižnost je jednoduše odzbrojující a především plně funkční. Vítejte zpět na scéně pojem Aura Noir, který dosud nevydal chabou nahrávku.

Aura Noir je pojem. Stojí za ním trojice skvělých muzikantů, jejichž jména v blackmetalovém světě mají zvuk. S aktivitou tohoto spolku však příliš nehýří, jelikož se v mezidobí pilně věnují jiným kapelám, ale když už s něčím vylezou, je to vždycky paráda. Na pokračovatele další řadové desky jsme čekali nějakých šest let. Čekání je u konce, nadšení je velké, tak proč si to neužívat. Novinka nese takřka eponymní název Aura Noire.

 

Tahle kapela vždycky hrála absolutní špínu a bordel. Novinka není výjimkou. Však co také od legendy čekat. Nová deska je další hromadou navztekaného thrashe, který je náležitě sytě očerněn dávkou norského pradávného blacku. Nechybí punková agrese a… a to je vlastně všechno. Syrová záležitost kopající kolem sebe, jak rozvášněný potenciální potomek GG Allina a Wendy O. Williams. Kdyby totiž tihle dva čistě teoreticky měli dítě, určitě by dělalo randál, jako to dělá Aura Noir. Nic není svaté, vše je povolené a přesto to má jiskru a nápaditý spád.

 

Album Aura Noire je plejádou svižných riffů a ostrých škopků. Úplně si užíváte to cinkání činelů ve šlapavém rytmu, které doprovází vytažená basa a rozverný zvuk kytar. Vokál je pochopitelně na úrovni řádně vychlastaných hlasivek, protože pak by pozbyl autentičnosti thrashujícího rázu. S čistým svědomím mohu desku připodobnit k aktuálnímu rozpoložení velikánů Darkthrone. Jisté souvislosti v hudebním směru obou kapela jsou vystopovatelné. Syrová a přesto svěží náplň. Rychlý a efektivní tah na bránu. Od toho se také odráží víceméně krátká stopáž, která sahá lehounce přes půl hodinu. To jí však k dostatečnému vyždímání akorátně stačí.

 

 

Já vám nevím, ale takhle si představuji divoký thrash. Nepotřebuji k tomu barevné obaly, džísky plné nášivek, velké jazyky od kecek a ještě větší kšilty na síťovce na palici. Nechci se vysmívat thrash metalu, i v blacku je celá řada nezlomných a zkázyplných bubáků a hastrmanů. Jenže pokud se zaměřím na hudbu, tak tu vážně ultimátně agresivní většinou tvoří lidé, kteří si s image moc hlavu nelámou. Proč taky. Aura Noir je toho zářným příkladem, možná za to taky může fakt, že se všichni tři aktéři už dostatečně vyblbli ve svých mladších letech a jinak zajímavých angažmá u kapel, kolem kterých kraluje mnoho kultovních statusů. Prostě nemám ani chvilku na to, abych o uvěřitelnosti takhle naštvaného materiálu jakkoliv pochyboval. Žádný kalkul, natož nějaké vezení se po moderní vlně. Hovno, tak to prostě není, na rozdíl od nekonečného zástupu nových a mladých umělců, zvláště u těch, jejichž raketový vzestup je až s podivem… Ale to sem nepatří.

 

Aura Noir na nic nečekají a v první vteřině na vás vypálí ostrou palbu, kterou udržují v dostatečně mohutné kadenci po celou tu půl hodinu. Chytí vás to za flígr a začne rozhýbávat údy. Energie a tlak, který nemá chybičku. No, možná zní trochu zastarale, ale v takové míře, že vám to vlastně nepřijde a ve výsledku nikterak nevadí. Ta dravost a svižnost je jednoduše odzbrojující a především plně funkční. Vítejte zpět na scéně pojem, který dosud nevydal chabou nahrávku. Aura Noir opět září.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mirek / 1.9.25 19:58odpovědět

TOP

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky