Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Připadne mi, že píšu-li recenzi na nějakou promo nahrávku, hodnotím vždy přísně a body jsou podstatně níže položené než u desky z volného výběru. Je jasné, že do volného výběru si my pisálci, co nejsme placeni ani od hodiny ani reklamou, vybíráme většinou to, co nás oslovilo nebo album kapely, kterou sledujeme nějaký čas. Jsem rád, když se mi do rukou dostane promo, které neberu jako ztrátu času a má mi co říct i za nějakou dobu. Tuším, že mezi taková bude patřit i recenzované EP belgických death/doomových Marche Funèbre nazvané Death Wish Woman.

Tuto parádičku nám zaslali ze Satanath Records, kteří mají Marche Funèbre ve své distribuční síti. O vydání samotné se postaralo ukrajinské vydavatelství GrimmDistribution a že se nejedná o žádná béčka, svědčí i profesionální zvuk Klangschmiede Studio E, kde nahrávala taková esa jako Empyrium, Ahab, Amesoeurs, Mourning Beloveth nebo kdysi Green Carnation. Uf, co? Vše pak pod dohledem samotného Markuse Stocka, který se chopil jak zvukového inženýrství, tak mixu a masteringu. Na výsledku je znát, že mít pevný základ někdy není všechno, ale v tomhle případě ano a třikrát ano!

Death Wish Woman vyšlo už v loňském roce, ale bezesporu stojí za to, připomenout jeho klady i zápory, kterých naštěstí není mnoho. Marche Funèbre existují cca jedenáct let a sází na ostřejší avšak hodně melodický mix deathu s doomem. Osobně v jejich hudbě slyším i odkazy k řecké dravé melodice takových Rotting Christ. Nejblíže mají ovšem pánové k jiné legendě a natvrdo se k ní hlásí cover verzí na závěr desky. Zřejmě nebude mezi čtenáři nikdo, komu by při vyslovení názvu As I Die nenaskočila husí kůže. S předělávkami se to má většinou tak, že jsou k smíchu nebo pláči. Málokdy dopadnou dobře. Marche Funèbre se sáhnout na nesmrtelný kult vyplatilo. Ctí vzor bez výhrad, ale svým způsobem ji představili v ostřejším světle a myslím, že i taková podoba As I Die velice sluší.

Death Wish Woman není jen o As I Die. Jedná se o čtyřpísňovou nahrávku o půlhodinové stopáži. Marche Funèbre do úsporné hrací doby dokázali našlehat intenzivní silou kytarovou melancholii s neutuchající energií. V death/doomovém světě nejsou razantní bicí pravidlem, což Marche Funèbre asi nevěděli a pěkně ji tak rozdováděli. Při poslechu Death Wish Woman si s úsměvem poklepávám do rytmu a mít háro, pěkně ho roztočím. Vrcholem se mi jeví bezmála třináctiminutový monolit A Departing Guest s naprosto skvělým epicky doomovým začátkem, při kterém se srdce tetelí a tklivou sólovou vyhrávkou …

A barren woman, looked upon with disdain

An enemy to her substantial man

Detested and deserted

He wishes her death.

Jak jsem naznačil, album stojí na kytarách. Jedna hrne kila a druhá si trylkuje nad spodkem. Ani basa však nezahálí a nedrží se pouze rytmické sekce. Tak to má být! Skladby tím pěkně košatí. Pochválit chci také šikovné pěvecké linky se střídáním hrubého štěkání s klenutým čistým heavy hlasem. Zpěvák nepotřebuje fistulky a ječení, aby dosáhl vysokého hlasu. Ten je pevný a ohebný a trochu mi svojí náturou přitahuje Marche Funèbre k dalším ikonám a sice Candlemass.

Death Wish Woman je výborné album, které by mohlo udělat radost nejen ortodoxním fanouškům ostřejšího doomu staré školy. Věřím, že se kapela svých vzorů pustí a pak se budou dít věci. Škoda, že není deska delší. Užívám si ji.