Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aura Noir - Aura Noire

Aura NoirAura Noire

Bhut7.7.2018
Zdroj: mp3 (320Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Možná znějí trochu zastarale, ale v takové míře, že to vlastně nikterak nevadí. Ta dravost a svižnost je jednoduše odzbrojující a především plně funkční. Vítejte zpět na scéně pojem Aura Noir, který dosud nevydal chabou nahrávku.

Aura Noir je pojem. Stojí za ním trojice skvělých muzikantů, jejichž jména v blackmetalovém světě mají zvuk. S aktivitou tohoto spolku však příliš nehýří, jelikož se v mezidobí pilně věnují jiným kapelám, ale když už s něčím vylezou, je to vždycky paráda. Na pokračovatele další řadové desky jsme čekali nějakých šest let. Čekání je u konce, nadšení je velké, tak proč si to neužívat. Novinka nese takřka eponymní název Aura Noire.

 

Tahle kapela vždycky hrála absolutní špínu a bordel. Novinka není výjimkou. Však co také od legendy čekat. Nová deska je další hromadou navztekaného thrashe, který je náležitě sytě očerněn dávkou norského pradávného blacku. Nechybí punková agrese a… a to je vlastně všechno. Syrová záležitost kopající kolem sebe, jak rozvášněný potenciální potomek GG Allina a Wendy O. Williams. Kdyby totiž tihle dva čistě teoreticky měli dítě, určitě by dělalo randál, jako to dělá Aura Noir. Nic není svaté, vše je povolené a přesto to má jiskru a nápaditý spád.

 

Album Aura Noire je plejádou svižných riffů a ostrých škopků. Úplně si užíváte to cinkání činelů ve šlapavém rytmu, které doprovází vytažená basa a rozverný zvuk kytar. Vokál je pochopitelně na úrovni řádně vychlastaných hlasivek, protože pak by pozbyl autentičnosti thrashujícího rázu. S čistým svědomím mohu desku připodobnit k aktuálnímu rozpoložení velikánů Darkthrone. Jisté souvislosti v hudebním směru obou kapela jsou vystopovatelné. Syrová a přesto svěží náplň. Rychlý a efektivní tah na bránu. Od toho se také odráží víceméně krátká stopáž, která sahá lehounce přes půl hodinu. To jí však k dostatečnému vyždímání akorátně stačí.

 

 

Já vám nevím, ale takhle si představuji divoký thrash. Nepotřebuji k tomu barevné obaly, džísky plné nášivek, velké jazyky od kecek a ještě větší kšilty na síťovce na palici. Nechci se vysmívat thrash metalu, i v blacku je celá řada nezlomných a zkázyplných bubáků a hastrmanů. Jenže pokud se zaměřím na hudbu, tak tu vážně ultimátně agresivní většinou tvoří lidé, kteří si s image moc hlavu nelámou. Proč taky. Aura Noir je toho zářným příkladem, možná za to taky může fakt, že se všichni tři aktéři už dostatečně vyblbli ve svých mladších letech a jinak zajímavých angažmá u kapel, kolem kterých kraluje mnoho kultovních statusů. Prostě nemám ani chvilku na to, abych o uvěřitelnosti takhle naštvaného materiálu jakkoliv pochyboval. Žádný kalkul, natož nějaké vezení se po moderní vlně. Hovno, tak to prostě není, na rozdíl od nekonečného zástupu nových a mladých umělců, zvláště u těch, jejichž raketový vzestup je až s podivem… Ale to sem nepatří.

 

Aura Noir na nic nečekají a v první vteřině na vás vypálí ostrou palbu, kterou udržují v dostatečně mohutné kadenci po celou tu půl hodinu. Chytí vás to za flígr a začne rozhýbávat údy. Energie a tlak, který nemá chybičku. No, možná zní trochu zastarale, ale v takové míře, že vám to vlastně nepřijde a ve výsledku nikterak nevadí. Ta dravost a svižnost je jednoduše odzbrojující a především plně funkční. Vítejte zpět na scéně pojem, který dosud nevydal chabou nahrávku. Aura Noir opět září.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mirek / 1.9.25 19:58odpovědět

TOP

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky