Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aussitôt Mort - Montuenga

Aussitôt MortMontuenga

Symptom28.2.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Máte-li rádi například Cult of Luna, nemůžete s Aussitôt Mort šlápnout tak moc vedle, aby bylo zaděláno na velký špatný.

Dobrých deset let staré album francouzské post-hardcoreové mlátičky Aussitôt Mort není nic, v čem bych přímo ležel, ale poctivá muzika vždycky zanechá stopu a dokáže na nějakou dobu okysličit zatuchlý playlist. A to se partě z Normandie povedlo. Montuenga je sbírka osmi skladeb z dob před tím, než si hoši začali říkat Mort Mort Mort. A je v ní tolik chuti do života, kolik záhady je zakleto v designové obálce z pera nizozemské umělkyně jménem Mara Piccione.

 

Veskrze kytarová deska je poměrně bohatá na nejrůznější šestistrunné kreace a člověk si s chutí poslechne, kolik hravosti se do skladeb podařilo vpravit. Baskytara operuje ve stínu kytar a její přítomnost se dá více tušit než přímo číst. Bicí potěší jak zápalem, tak smyslem pro detail. Další nitku příběhu tvoří vokální doprovod podaný v rodném jazyce, formou nepříliš agresivního screama. Francouzština na mě v tomhle podání nepůsobí příliš zvukomalebně, ale svou hodnotu v celkovém součtu má.

 

Jedničku Mort! Mort! Mort! prohřálo cello a připomnělo mi dnes už neexistující domácí partu Unitra Diora. První třetinou duní silné riffy, po smyčcové mezihře marně čekám na gradaci, která nepřichází, škoda. Dvojka Une heure plus tard ožívá techničtějším přístupem a neúnavně vede posluchače za ruku po celých pět minut. Standard nastavený v úvodu desky se s odehraným časem porůznu replikuje a překvapí snad jen výdrží dobrého vkusu. Akustický nástup šesté Le kid de la plage potěší stejně jako melodická pointa refrénu. Jsou chvíle, kdy při poslechu přijde na mysl jméno Mastodon a možná, že něco z patosu amerického giganta v sobě precizní hra francouzů nese. Přinejmenším osmá Le prophète de malheur po chobotnatcích trochu zavoněla.

 

Frantíci to mají nafrčený a je radost vyšetřit si na poslech jejich druhé studiovky chvíli času. Prázdná místa nejsou téma této desky. Pominu-li slabší prostředek v podobě předehry Huit (Part 1) a hlavního dějství Huit (Part 2), neobsahuje Montuenga kreace, k jejichž poslechu je třeba si dodávat odvahy. Skladby definuje dobře uvážená proměnlivost jednotlivých figur, poslechová plnost a v neposlední řadě po všech stránkách dobře odvedená práce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky