Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Industrial death metal. Co vás napadne, když někde uvidíte napsána tato tři slova? Jednou z možností, kde je můžete objevit, je ve spojitosti s pražskou metalovou kapelou Autumn Cold, kapelou doposud mladou, byť se zkušenostmi některých členů z jiných spolků. Navíc kapelou, o které se (troufám si tvrdit) ještě moc neví a po poslechu jejich aktuálního EP se tomu vůbec nedivím.

Nedělám to často a vlastně to nedělám to skoro vůbec - nečtu si předem jiné recenze desek, které se sám chystám sepsat ... čistě pro zachování vlastního, ničím a nikým neovlivněného úsudku. V případě této kapely jsem (a sám nevím proč) udělal výjimku a pročetl si text na Metalmania-Magazínu (ZDE), v němž se to jen hemží superlativy a výsledné bodování 5,5/6 je podle vysvětlivek webu mezi „album, ktorý sa zapíše zlatými písmenami do histórie metalu / rocku“ (to pro 6) a „výborný album“ (to pro čistou pětku). V ten moment jsem měl pocit, jako by mi uteklo něco naprosto zásadního...

Pro docenění toho, o čem budu dál psát, je docela důležité pochopit můj vztah k elektronice v metalové hudbě, který jsem se snažil dost podrobně popsat v recenzi nové desky Minority Sound (ZDE), a který doporučuji aspoň zběžně proletět. Tamtéž se dozvíte, že právě tihle Minority Sound nahráli docela slušné album, a taky vám asi dojde to, že Autumn Cold docela slušné album nenahráli.

Tak předně - v případě Dust of Broken Dreams nejde o žádnou, byť primitivní a neumětelskou formu industrial metalu. Tahle kapela hraje mix death metalu a gothic metalu, místy a asi nejmíň s nádechem doom metalu, a to prostě a jednoduše s klávesami. Těch kláves je dost a v naprosté většině představují ty nejobyčejnější a nezákladnější klávesové rejstříky, které by byly staré i v polovině devadesátých let. Stejně tak základní a obyčejné jsou kytarové riffy, bicí party a vůbec všechno, včetně naprosto tragického zpěvu a pokusu o anglickou výslovnost. To vše špatně nahráno (například bicí jsou absolutní tragédie, tedy pokud na ně vůbec někdo hrál) a smícháno, takže výsledek působí strašně amatérsky a v dnešní době skoro jako kuriozita.

Docela zajímavě vypadá i fakt, že nikde na stránkách a profilech kapely, stejně jako ve stručných informacích na digipaku, nelze dohledat, že by v kapele fungoval klávesák. Zeptám se možná blbě, ale přijde někomu v pořádku stavět na takto zásadně klávesami podepřeném zvuku, titulovat se industrialem a současně komplet klávesové party táhnout ze sampleru? A pokud by to někomu nestačilo, tak podle všeho v kapele není ani bubeník...

Abych ale jen nekritizoval, uvedu skladbu Loss jako zástupce možných nadějí do budoucna. Tato čtvrtá položka playlistu je docela příjemně, postupně vystavěná a přirozeně graduje po celou svou téměř šest minut dlouhou stopáž. Změnit aranže, vymyslet zpěváka a vyhodit ten trapas na konci (fade-out), mohla by to být docela dobrá skladba. V této chvíli ale naráží na limity kapely, které jsou zatím docela tristní, ale každý jednou začínal a třeba se s tím do budoucna něco stane. A třeba taky ne.