Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avarp - Avarp

AvarpAvarp

Ruadek21.4.2015
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Koss Porta Pro
VERDIKT: Avarp jako nadčasový projekt pro ty, co jej umí ocenit. Lahodný, experimentální a především s poklonou starým dílům a umělcům. Něco, co u nás moc často nevzniká.

Tahle deska by se také mohla jmenovat „Z lásky ke starým strojům“ a byla by to vesměs pravda. Aleš Vejnar, který stojí za tímto projektem, totiž přivedl na svět hudbu, kterou miluje a udělal ji na ďábelských strojích. Jak jste si mohli povšimnout v našem rozhovoru, tak těch strojů – tedy analogových syntezátorů – bylo opravdu hodně (na 25 typů) a Avarp je vlastně jejich vesmírem.

 

Avarp je poklonou starým sci-fi filmům a umělcům, kteří se jako první vydali cestou tvorby zvuku na zcela jiných nástrojích, které však skýtaly tehdy jinak nedostižné možnosti. Mozkem projektu je Aleš Vejnar, který po 3 roky experimentoval se zvukem a stavbou skladeb – a na desce je to hodně znát. Avarp ovšem není zdaleka jen čistě dílem elektroniky (ačkoli analogové) a tudíž se dá říci, že se tu i skutečně „hraje“. Kostra skladeb je mnohdy postavená na živých studiových hudebnících, tj. živé bicí sestavě, baskytaře a různých podobách kytar (u nich už se ale jedná o podobný experiment jako u analogů). Jako vzorový poslech by mohla posloužit čtvrtá skladba Ground Loops – rozjeté bicí a zefektovaná kytara, vše okolo vesmír futuristických zvuků se svou svéráznou atmosférou. .

 

Předestavme si jeden ze strojů, hostujících na desce: ARP 2600 – stroj vyrobený US výrobcem a legendou v tomto analogovém světě, ARP Istruments. Vyráběl se deset let a jeho bezmála kultovní zvuk a možnosti jej dostaly až do Hvězdných Válek, kde vlastně stvořil hlasivky A2D2. ARP vyrobili od počátku tři barevné variace, jeho rejstřík jste mohli slyšet i od Pete Townshenda (The Who), neododlal mu Stevie Wonder nebo z mého pohledu nejvěhlasnější umělec – Herbie Hancock. ARP 2600 je legendou v tom pravém slova smyslu. 

 

 

 

Aleš vytvořil velkou a příjemnou porci futuristických zvuků, jimiž doslova maluje všude okolo posluchače a jen on sám dokáže včas opustit svou fascinaci, aby skladby měly svůj řád a nesklouzly v jeden divoký experiment. Líbí se mi prokládání „divočejších“ věcí s živou rytmikou s věcmi postavenými čistě na elektronické / analogové bázi. Tady je ta fascinace zvukem a ty možnosti, jaké Aleš měl, fakticky tím hlavním a vlastně není už nic víc potřeba. Nechybí zpěv, naopak zajímavé by byly samplované proslovy třeba z určitých filmových děl (ale aby to neznělo jako výběr hudby z filmu). Spoustu určité řeči těchto mašinek nejde nepoznat ze starých filmů nebo od umělců, kteří zaměřili celou svou tvorbu na syntezátory (především Jarre). A pokud máte rádi futuristickou hudbu ze starých filmů, bude to docela dobrodružná výprava.

 

 

Skladby mají pevně danou kostru, nejsou ale zdaleka o jediném motivu a rozvíjeném nápadu. Mnohdy mám pocit, že se toho na mě žene odevšad spousta, ale vždy to včas vyprchá, či se zručně přetransformuje v jiný přístup. Je to hudba s momenty překvapení, kdy nikdy nevíte, co se bude dít za okamžik. Což je v dnešní době, kdy víc a víc kapel hraje k uzoufání nudně předvídatelnou hudbu, velmi příjemné.

 

Deskou prostupuje i řada zajímavých hostů, jejichž nástroje ale nebudete mít šanci identifikovat snadno. Avarp ale také není bigbít z garáže nalevo od kolárny. Profesionálně umí klamat tělem a ví, že v tom je jeho kouzlo. Hledejte tedy Marcela Bártu a jeho saxofon, můžete se pokusit najít i Garyho Lucase. Je docela sranda rozpoznávat ty směsice zvuků, z nichž některé jsou klapkami rozezvučené syntetizátory a jiné kytarami pod efektem a třeba na echu.

 

Avarp je svéráz, to bez debat. Zvukově lahodný, experimentální, bohužel posluchačsky okrajový (ne každý tohle kouzlo ocení).

 

Dávám 20 bodů rezervu s tím, že příště se mohou dít ještě větší věci a já v ně pevně věřím. A těším se i na živé provedení, které by v tomto případě mohlo být hodně zajímavé.

 

Pro zvídavé z vás doporučuji přečíst si  rozhovor s Alešem, který jsme nedávno spáchali.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 5.3.15 18:00

No ano, bylo už lépe - za mě Neonism, Red For Fire a Black for Death, ale pořád to šlape a pořád jsou Solefald v prvním šuplíku avantgardních řezníků. Škoda, že se zase potvrdilo, že první poslech na výbornou časem klesl někam na chvalitebnou mínus. Ale celkově jo, docela to baví.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

František Minařík / 24.4.15 17:51odpovědět

Vypadá to zajímavě,jaký to má dynamický rozsah ve FLACu?

Jirka D. / 21.4.15 6:38odpovědět

Skutečně zajímavý projekt, ale jak píšeš, posluchačsky okrajový. Na druhou stranu je velmi osvěžující pocit, že dnes ještě někdo zkouší dělat věci jinak, aniž by to nutně vedlo k pocitu "alternativy za každou cenu" (což je problém, který mám s většinou tzv. alternativních spolků u nás). Aleš si dělá věci po svém, hledá vlastní cesty a možnosti, ale přitom neztácí muzikálnost, základní hudební myšlenku. Jo, dobrý!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky