Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aversio Humanitatis - To Become the Endless Static

Aversio HumanitatisTo Become the Endless Static

Garmfrost11.5.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Aversio Humanitatis vytváří novotvary, pohlcují konkurenční vlivy a dávají prostor vlastní vášni v pulzující zuřivosti. Výsledkem je návykové album s masivní produkcí a atraktivními nápady...

Španělské Aversio Humanitatis jsem „objevil“ v podobě výborného EP Longing for the Untold. Jejich zpěváka, kytaristu a posléze i basáka, Alexe Moreána (A.M.) jsem zachytil v sestavě výborných Selbst, kteří v podstatě nebyli tenkrát stylově Aversio Humanitatis zas až tak daleko… Síla a pompéznost, známá zejména z druhého dlouhohrajícího počinu Behold the Silent Dwellers, musela vyrůst. Aversio Humanitatis se od syrových počátků přes koketování s death metalem dostala k výbušným náladám, silným melodiím, které umně zakomponovali do jinak pěkně nasypaného uragánu. Obohaceni o druhého kytaristu nahráli velice silné album, které nepřekvapivě přesahuje všechno, co zatím pod značkou Aversio Humanitatis vyšlo.

 

aversio humanitatis

 

To Become the Endless Static je zřejmě nejdivočejším dílem kapely. Přes vichřice a tsunami je ovšem kompoziční styl příjemně rozměrný a náladotvorný. Album jde strhujícím naturelem záměrně na dřeň, která umí zajít do pěkné hloubky. Skladby jsou zdánlivě expresivně zuřivé, jejichž ničivost si užije příznivec všeho rychlého a naléhavého. Po spolknutí návnady vykrystalizují přesahy do duchovního světa, do reality proniká astrální vesmír. Sólové vyhrávky vznášející se nad dunivou basou a příjemnou rytmickou kytarou jsou jakoby ze světa post/punku, The Cure… Kde jsme to jenom slyšeli…. Že by Inferno? No dost.

 

K Infernu bych ovšem To Become the Endless Static nepřirovnával ani náhodou. Aversio Humanitatis jsou přece jen detailnější a zuřivější. Na rozdíl od Inferna, které se neuchopitelně vznáší v mlhách a tam v ničivém attacku explodují, jsou AH zaměřeni na brutalitu, kterou prokládají lákavými vyhrávkami se skvostnou atmosférou. Stejně jako na všech řadových počinech AH najdete na To Become the Endless Static šest skladeb. Přes malou odchylku mají všechny řadovky podobnou stopáž, něco málo přes půl hodiny. Intenzitě nahrávky taková délka bez debat prospívá. Nehrozí prostor pro upocené nadechnutí. Skladby frčí jedna za druhou a je konec. Rychlé vypalovačky jsou prokládány i pomalejšími party, zuřivé psychedelickými, výsledné zuřivosti to na zápalu neubírá ani na moment.

 

Když si představíte atraktivní nápady, masivní produkci a silný vokální projev, vychází z představ opravdu dobrá deska. Aversio Humanitatis vyrostli. Jejich styl pracuje se známými ingrediencemi, ve svém teritoriu se stále posouvají, absorbují vlastní i konkurenční novotvary, hrají si s nimi a vytváří prostor pro vlastní vášeň a nespoutanou energii. Album poslouchám chca nechca každý den, někdy i několikrát za sebou a spokojeně mlsám jeho několika rozměrnou sílu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky