Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avexia - Fyrst Wælm

AvexiaFyrst Wælm

Symptom29.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Kapela tajemná jako hrad v Karpatech, co hraje black metal? Tady nemůže být nic špatně.

Mezi Chorvatsko a black metal bych na první dobrou rovnítko nepoložil, ale tento hudební žánr je i přes svou převažující severní orientaci evidentně nadnárodní záležitost bez striktní zeměpisné příslušnosti. Jako prvotina je Fyrst Wælm silnou hudební výpovědí s příslibem věcí budoucích. Progresivní ladění dělá z osmera skladeb pestrou přehlídku disonantní vize. Osmatřicet minut celkové stopáže je k takovému účelu ideální délka.

 

Fyrst Wælm je syrové a nebere si servítky. Motorem nahrávky jsou bicí s výrazným virblem, který spolu s příjemně umíchaným kopákem udává tempo nahrávky. Na můj vkus trčí rytmičák možná až příliš, ale evidentně jde o záměr vystavit kulometnou palbu do pomyslné výlohy, co nejblíže k posluchači. Některé party zní až nepřirozeně strojově a sterilně, že se nebráním úvahám o možném programování. Jako vedlejší efekt hlasitosti se projevuje zvýrazněný dozvuk a špetka nepříjemné rezonance.

 

Vzhledem ke stylovému spříznění s dřevními formami black metalu se intenzita neodehrává toliko na úrovni rychlosti či vrstevnatosti kompozice. Primárním zájmem je vytěžit maximum ze základního tónu nástrojů a akcentovat jejich surovou stránku. Jednička Murmur jde přímo k jádru věci bez zbytečných odkladů v podobě intra pro navození atmosféry. A takhle nějak zní i zbytek alba.

 

Jelikož se jedná o mysteriózní uskupení s malou až žádnou potřebou sdílet informace, mohu se pouze domýšlet, že jde o sólový počin persony v pozadí spřízněného projektu Morkera s větším důrazem na blackovou složku. Otázka přítomnosti baskytary zůstane díky závoji tajemství nad sestavou nezodpovězena. Buď je pohřbena hluboko v mixu anebo mají příležitostné basové tóny původ ve strunách druhé kytary. Hrubý, výše položený, hrdelní vokál má velmi sympatický skřípavý nádech a střídá se u mikrofonu s polohou, která zní jako prvotní fáze posednutí démonem.

 

Všechny výstražné kontrolky pro indikaci kvality svítí a na podporu této teorie dodám zjednodušující a povrchní přirovnání, že Avexia může vzdáleně připomínat svébytný klon francouzských Deathspell Omega zpomalených na poloviční rychlost. Hypnotický obal s výjevem podivné lesní sešlosti působí jako kreace Petra Válka na zadání: podivný rituál na mýtině. Nezbývá než dodat, že sběratelé a podporovatelé undergroundové scény si mohou dopřát všechny myslitelné formáty této ambiciózní nahrávky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky