Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avulsed - Ritual Zombi

AvulsedRitual Zombi

Bhut18.9.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Třeba mdlé, třeba špatné, ale pořád vlídné album. Jméno Avulsed nešpiní, ale pozlátko popraskalo. Pestřejší momenty jsou fuč, za to poctivá osobitá porce death metalu zůstává. Padni komu padni.

Když v záplavě ať už výborných, či povedených death metalových alb typu Carcass, Exhumed, Whorecore, nebo Johansson & Speckmann vpluje do davu i zpráva o přírůstku u Avulsed, je o potěchu postaráno. Na novinku se člověk těší a je pln očekávání, ale to se nakonec ukáže lichým. Ne že by Avulsed na novém albu "Ritual Zombi" působili tak rozporuplně jako třeba letošní Satyricon, ovšem drobného zklamání se mi přece jen dostalo.

 

Buď už jsem zmlsán, zhýčkán, či jakkoliv jinak rozmazlen, ale hned z kraje přiznávám, že "Ritual Zombi" se mi nelíbí tolik co tvorba starší. Nechci hanit současný směr kapely, on totiž není nikterak odlišný a vychýlený z nastolené trasy. Nechci ani poukazovat na to, že je to prázdná deska s nic neříkající náplní. Oboje je hloupost, protože Avulsed jsou přímočará skupina, která vždy všechno hlásala zcela na rovinu a nyní tomu pochopitelně není jinak. Opět si můžeme dopřát masitých flákot, hektolitrů krve, patřičné zvrácenosti a jiných neméně zábavných a chutných přísad. Avšak obepíná mne nekalý pocit prázdna, jakoby umělci postrádali myšlenku a motivaci napsat dobrou skladbu, která se opět zaryje do hlav tak, jako dřívější vypalováky typu Powdered Flesh, Nice Rotting Eyes, Pale Red Blood, 4 N Sick, či She’s Hot Tonight. Takovéhle špeky mi tady chybí.

 

Těšil jsem se možná až příliš, ale na druhou stranu nechci říct, že by album bylo postavené z hromady bláta a při prvním vydatném dešti se rozteklo a nezbylo po něm téměř nic krom nevábného hnědého fleku, nad kterým většina lidí ohrne nos. Jsou zde momenty, které povzbudí, kterýmžto může být třebas coververze Zombie Ritual na legendární Death. Album je to celistvé a vcelku obstojně drží pohromadě, i když některé momenty bych raději překročil jak flusanec na chodníku u autobusové zastávky. Ale i s takovými musíme pracovat.

 

Jak se nakonec na desku dívat? Stokrát omleté "sto lidí sto chutí" bych použít mohl i tentokrát, ale to je mlácení prázdných klasů. Rozhodně tedy nečekejte výrazné dílo, které letos předvedli již v úvodu zmínění interpreti. Je to standard, který k Avulsed prostě patří, je to taková střední verze a odvar z toho, co dělá jejich jméno jménem. Album se poslouchá fajn, má fajn obal, jsou to fajnový týpci a celkový dojem je vlastně taktéž fajn. Nic víc, nic míň.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky