Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avvika - Demo

AvvikaDemo

Symptom9.2.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Nepochybuji o tom, že s Avvikou si užijeme ještě mnoho pěkného, protože už s prvním demem přináší nová a mezinárodní kapela s členy z Prahy, Děčína a Stockholmu materiál, který vám vyhučí díru do hlavy.

Tak se mi zdá, že kvintet Avvika se narodil připraven obohatit paletu současného českého undergroundu o nový odstín. Říkejte si tomu post metal, post hardcore, crust, cokoli. Hlavní je, že se nám tahle scéna kolem spolků typu Gattaca a Remek utěšeně rozrůstá. Pro věci znalé posluchače je tím etický základ kapely dostatečně vysvětlen a hurá k hudbě samotné.

 

Temnota, masa usilující vás uchvátit. Pomalu se valící kytarové riffy skutečně působí hrozivě a útočí přímo na základní lidské pudy. Hypnotickou krásu intra skladby Fire rozetne sonický třesk, jak se kapela rozjede na plné obrátky spolu s vypjatým dívčím vokálem. Dvojka Eternal Treblinka na ploše epických osmnácti minut několikrát pohasíná, aby se znovu rozhořela. Pokud některé postupy znějí povědomě, jakoby s nimi debutoval někdo jiný, berme to za přijetí určitých zvyklostí scény, nedejme se tím odradit a nechme se překvapit, kam až kapela na své cestě dojde. Protože hudba je cesta a k originalitě zkratky nevedou.

 

Velké chvíle Avviku teprve čekají a loňské demo ze zkušebny vnímám jako slibný počin. Vytrvají-li, bude to stát za to. Těšme se na nový zvukový kabát, další skladby a jako nepovinný domácí úkol si po poslechu zalistujte v knize Charlese Pattersona: Věčná Treblinka (Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté)


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 11.3.13 13:28

Desku hodnotím stále silně nadprůměrně, příklon bandy k rockovějším polohám je zajímavý a svým způsobem očekávaný. Nesouhlasím s tím, že podobných rockovek je všude spousta - rozhodně není. Podíl Pettersona nijak výrazně nepostrádám, Antimatter má stále výrazný rukopis a nějaký hudební dialog mezi dvěma osobnostmi - nepostrádám jej. Přijde mi, že se extrémně smutná hudba Antimatter postupně vyvinula do příjemných rockových kompozic a že to všemu příjemně prospělo. Jasně, Anathema je zjevnou inspirací ale třeba je to jen podobným smyslem pro stejné hudební vyjádření. A vůbec, přiblížit se Anathemě tak, že lze srovnávat... už to je na pováženou. Shrnuto a podtženo, jsem s novou deskou opět nadmíru spokojen a dokonce jí (spolu s tou minulou) dávám výrazně přednost před prvními deskami.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky