Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Před napsáním pár slov k nové desce kapely Bad Relgion, která příští rok oslaví čtyřicet let existence (ještě jednou - čtyřicet let existence), jsem trochu prolezl internet a taky svou šest let starou recenzi předchozího alba True North. Zjištění je zhruba to, že trio Graffin, Gurewitz a Bentley to spolu táhne dál, bubenickou židli hřeje nový člen týmu Jamie Miller a že aktuální hudba, datovaná rokem 2019, by klidně mohla být datována i úplně jinak a nic by se nestalo. Naopak by mě docela překvapilo, kdyby BR udělali něco jinak, což se - díky že tak - neděje.

Age of Unreason má krásných šestatřicet / osmatřicet minut a čtrnáct, resp. patnáct skladeb - záleží, jakou edici si pořídíte, na CD máte jednu skladbu navíc jako bonus. Podělte si to sami, vychází to na skladby zhruba kolem dvou minut a přesně takový spád tahle deska má. Jednoduše a jasně vpřed, silné refrény, sborové áááá, které byste u každého jiného považovali za kýč, hromada energie a po dvou třech posleších refrény v hlavě. Nová deska je snadná, plná elánu, melodií a toho nejjednoduššího punk rocku, jaký si umíte představit. Přesto neuráží, nepůsobí nepatřičně nebo trapně - jsou to typičtí Bad Religion a jsou ve formě, kterou by jim mnohem mladší mohli závidět.

Změna oproti dlouholeté praxi se odehrála na producentském postu, který nově příchozímu Carlosovi de la Garza uvolnil věhlasný Joe Barresi. Změna je to minimálně pro mě pouze kosmetická, resp. spíš z ní cítím snahu kapely vyzkoušet něco nového, protože jiný racionální důvod pro odchod od prověřené legendy Barresiho mě nenapadá. Ať tak či onak, žádná zásadní proměna výrazu kapely se neodehrála a nová deska zní přesně tak, jak byste čekali. Respektive doufali, protože Bad Religion už jsou v pozici, kdy si můžou dovolit i tvůrčí lapsus ... nicméně nic takového se nestalo, zní pořád stejně.

V lehce zoufalé situaci, co dál psát o desce, která se natolik podobá té hromadě předchozích, o nichž už všechno bylo napsáno, koukám (opět) na svou starou recenzi a trochu zahanbeně přiznávám, že i moje psaní je po těch šesti letech hodně podobné. Takže konec trápení, nic převratného stejně nevymyslím, stejně jako nezpůsobí žádný převrat Age of Unreason. Fanoušky kapely jednoznačně potěší, protože dostanou přesně to, na co jsou zvyklí, a pro ty ostatní tahle deska stejně není určena. Tak snadné to je.