Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bad Religion - True North

Bad ReligionTrue North

Jirka D.15.9.2013
Zdroj: FLAC (44.1 kHz, 16 bit)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: S Bad Religion je to stejné jako s nekonečnými seriály – deset dílů nevidíte a pak se stejně dostanete do děje během pěti minut. Hledíte na ně skrz prsty, ale Džejára milujete všichni.

Letošní leden byl ve znamení šestnácté desky kalifornské legendy Bad Religion a pokud se vám to zdá hodně, zatrhněte si v diáři říjen, vyjde album číslo sedmnáct. K zatím poslední nahrávce „True North“ jsem se dostal čistě ze zvědavosti, mezi ní a deskou „The Process of Belief“, což byla svého času poslední, kterou jsem vyhledal, leží velká černá díra. Černá? S Bad Religion je to stejné jako s nekonečnými seriály – deset dílů nevidíte a pak se stejně dostanete do děje během pěti minut. Hledíte na ně skrz prsty, ale Džejára milujete všichni.

 

Začněme trochou matematiky – 16 skladeb, 35 minut – což na jednu skladbu dělá... chytřejší zvládnou. Je jasné, že nové album šlape stejně jako ta předchozí, že rukopis je poznatelný jako u těch předchozích, že Bad Religion opět kritizují, střílí od boku songy, co berou na první dobrou, marně hledáte jejich tvůrčí fígl a nakonec stejně zjišťujete, že by tohle zvládl kdokoliv. A přesto jsou Bad Religion jen jedni. Kytarová předháněná, vokální pestrost (skvěle v „In their hearts is right“), překotně pádící bicí, které si na celou desku vystačí s absolutním minimem, a myšlenky na důchod kdesi v nedohlednu. Odkdy že to tahle parta hraje?

 

Nad obsahem nemá smysl dumat, zkouším zase po čase protočit zmíněnou „The Process of Belief“ v gramci, hledám pět rozdílů a raději přenechávám akademikům jejich diskografie. Výtka? Ale kdež, Bad Religion zkrátka patří ke kapelám, od nichž mi stačí mít doma jednu desku a v případě zájmu pustit. Dostanu příděl energie, přímočarosti, pohody a odpočinku; přemýšlet netřeba, víc nežádám. Toť vše.

 

Byla by chyba nezmínit producentskou židli, na níž si poseděla další živoucí legenda, Joe Barresi, u něhož se rovněž nahrávalo a mixovalo, a jméno Boba Ludwiga, v jehož Gateway studios byl proveden finální mastering (kdo nezná, nemá u mě naposloucháno). Výsledek je sice slušný, ale bohužel slisovaný na padrť a poslouchat se dá jen jako kulisa. Je to bolest a konkrétně u Boba Ludwiga mě to mrzí dvojnásob, protože tenhle týpek patřil v 90. letech k těm nejlepším a jeho mastery psaly dějiny rockového světa. Poslední poznámka míří k ediční vybavenosti – album jde sehnat na tradičním CDčku, na gramodesce v různých barvách s přiloženým CD a pak jako HD files v různých formátech, navzorkovaných na 88 kHz s 24 bitovou hloubkou. Bohužel i zde jde o hlukovou stěnu, za kterou utrácet nebudu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky