Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Barbora Mochowa - Waiting for the White Raven

Barbora MochowaWaiting for the White Raven

Mirek M15.11.2016
Zdroj: CD / mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Barbora potvrzuje svůj status jedné z největších nadějí tuzemské popové scény a ještě více dává vyniknout svému všestrannému hudebnímu talentu. Její sólová prvotina emotivně strhává, aniž by se uchylovala k citovému vydírání nebo okázalému patosu a patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co zde letos vzniklo.

Zpěvačka, pianistka a skladatelka Barbora Mochowa sice letos vydala teprve své první sólové album, ale fanoušci kvalitní české hudby už její jméno dobře znají díky pop-rockovému projektu Sinuhet. V něm spojila síly se členy avantgardně-crossoverového kabaretu První Hoře a výsledkem byl velice zdařilý debut Nocturno.

 

 

Zatímco principál Sinuhetu Milan Urza letos oprášil svůj někdejší projekt Kaspar Melichar a toto snažení završil Velkou derniérou, Barbora konečně zhmotnila své hudební vize na novince Waiting for the White Raven. Obě nahrávky mají společnou komorní až intimní atmosféru a všudypřítomnou melancholii, nicméně Urza se vydal spíše cestou písničkářského folku a Mochowa zabrousila do vod inteligentního popu s vlivy klasické hudby a vsadila na piano s doprovodem smyčců, které obstaral Kvintessence Quartet. Kombinace decentně pojaté a zároveň velice záživné a nápadité instrumentace s nesmírně charismatickým zpěvem je vskutku impozantní a troufám si tvrdit, že na české scéně i nevídaná (respektive neslýchaná).

 

Barbora sice dostala od hudebních novinářů nálepku "česká Lana del Ray" a ač to málokdy bylo myšleno negativně, tak si dle mého soudu toto srovnání úplně nezaslouží, navzdory lehké podobnosti s její tvorbou v některých pasážích. Pěvecký i hudební projev Mochowé mi naopak připadá poměrně osobitý a občasný závan "cizorodých" inspiračních vlivů její tvorbě na svébytnosti nijak zásadně neubírá. Povážíme-li navíc, že se jedná teprve o prvotinu, zdá se Barbořin potenciál do budoucna nezměrný. Osobně si takhle silný debut u žádné tuzemské zpěvačky nevybavuji. Mnoho notoricky známých a populárních českých vokalistek si naopak o desce podobných kvalit může nechat jen zdát i po několika desetiletích působení na scéně.

 

Barbora Mochowa

 

Kromě nepopiratelného skladatelského talentu a hudebně vytříbené klavírní hry, která nepostrádá nápaditost a cit pro dramatičnost, zaujme Barbora především fenomenálním zpěvem plným křehkosti, podmanivosti a zasněné melancholie. Hlavní protagonistka by si zřejmě bohatě vystačila pouze s doprovodem piana, aniž by se to na kvalitách novinky nějak výrazně podepsalo. Nicméně přítomnost smyčců prožitek z hudby ještě více umocňuje a jejich zakomponování je velmi decentní, vkusné a efektivní. K tomu lze přičíst i velmi profesionální zvukovou a produkční stránku, která dá vyniknout všem potřebným detailům.

 

Debut Barbory Mochowé z mého pohledu patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co letos česká scéna nabídla. Melancholické a komorní pojetí popu, jímž se prezentuje, tady zkrátka chybělo. Zapomeňte na zkratkovité vzkazky o "české Laně del Ray" a zaposlouchejte se do krásných tónů tohoto počinu bez předsudků. Věřím, že budete příjemně překvapeni.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Daniel / 9.6.18 10:17

Už i v black metalu hraje hlavní roli marketing. Musím ale ocenit geniální rozhodnutí zúčastněných, při vědomí svých schopností, vytvořit ten humbuk kolem a dostat se na vrchol. Samotné hudbě totiž chybí skoro vše - hraje se tradiční black metal ve značně neinvenční podobě, instrumentální schopnosti jsou nevalné, vše dorazí pro danou nahrávku nevhodný zvuk. Přitom gregoriánské chorály mají na albu už Orphanage v dobách, kdy leckdo z téhle party nejspíš tahal ještě kačera a v podstatně lepší a invenčnější podobě. Marná sláva, Madonna má erotiku a skandály a Batushka mají liturgii a strašně tajemnou image, což mimochodem opět není vůbec nic originálního. Ale vzhledem k úrovni tvorby je to opět logické rozhodnutí, které fantasticky zafungovalo. Mimochodem ten kontrast je ještě větší, když si uvědomíme, jaký je rozdíl mezi schopnostmi a popularitou mezi Batushka a Et Moriemur. Batushka 67 132 liků, Et Moriemur 1358 liků.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan / 17.11.16 11:26odpovědět

Moc pěkně napsaná recenze, která perfektně vystihuje Bářinu desku!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky