Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Barracuda - Humanimal

BarracudaHumanimal

Bhut10.9.2010
Zdroj: CD (# EM 004-0301)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Humanimal je jedno ze zapomenutých alb české scény. Kapela samotná již nehraje a k dostání nejsou žádné novinky. Zanechala za sebou však výraznou stopu a památku – Humanimal. Výborné album plné experimentálního death metalu. Jeden z kousků nesmějící chybět v žádné sbírce nejen death metalových nadšenců.

Dnes již neexistující formace jménem Barracuda v roce 2003 vydala své debutové a zároveň jediné album. Toto dílo nese název Humanimal. Přijde mi velmi mrzuté, že takto nadějná a silná kapela musela ukončit svou činnost. Co se dá dělat. Posluchačovi ponechali alespoň jedno demo a jedno album. Neměl bych opomenout ani účast na kompilaci Brutal Assault 2007. Ale to příliš brouzdám do historie. Nyní chci představit honosné téměř zapomenuté dílo Humanimal. Celkový ucelený pohled na album zůstává víc jak kladný. Kapela nestagnuje v hudbě na jednom místě a využívá rozmanitých žánrů a rozličných melodií. Jako hlavní mantinel však lze s jistotou označit death metal. Dále se sestava nebránila použít prvky z thrash metalu, hardcoreu a lehce se dotkla i black metalu. Dílo to není nikterak chaotické a divoce rozmařilé, jak by se zpočátku mohlo zdát. Nýbrž umě sestavené s vysokou úrovní kompozice. Jedna pestrá pasáž střídá druhou, melodie se trumfují a vrývají pod kůži. Hudba zní opravdu perfektně, co však lze albu vytknout a zároveň i pochválit je jeho zvuk. Co se týče daného žánru, čili death metalu, jedná se o hutný styl se špinavým zvukem. Právě ona hutnost a pocit syrovosti a těžkosti desce chybí. Oplývá vyšperkovaným čistým zvukem, ve kterém vynikají všelijaké detaily hry. Zvuk tedy příliš neslučující se s deathovou smrští. Ale i před tímto aspektem alba musíme smeknout. Samozřejmě se jedná o velice relativní a subjektivní záležitost. Dále tu máme na starosti obal a booklet alba. Obal je velice pěkně povedený a skvěle koresponduje s názvem desky. Autorem obrázku jest JJ Crow. V bookletu samotném jsou pak texty a klasické informace o kapele. Graficky se však veškeré stránky bookletu, včetně vsádky i potisku cd, nachází ve vyspělé sféře. Neméně důležité je zmínit se o celkovém obsahu této placky. Krom uceleného alba Humanimal je album obdařeno bonusovými skladbami z dřívějšího dema Promo 2001, vskutku skvostné kousky. Další přílohou je interaktivní bonus v podobě internetové stránky (funkční i offline) a klipu k písni The Beast. Klip se skládá ze sestříhaných záběrů z koncertů ve Frýdku Místku a Olomouci roku 2002.

 

Samotné album otevírá akustické krátké intro. Znějící šepot lehce nahání zvláštně mrazivou atmosféru. Toto intro se v reálu jmenuje Humanimal Pt.I, a tak není divu, že druhá píseň desky a zároveň první regulérní skladbou je Humanimal Pt.II. Rychlejší, chvílemi uvolněnější jízda v death-thrashových vodách. Neméně úderná a silná je následující lehce HC skladba Love & Hate obsahující výborné vstupy akustické kytary. Čtvrtá skladba je naopak více hutnější a death metalovější. Jmenuje se Life a její útroby jsou těžké a hutné. Svižnější pecka Bitch se může pyšnit chytlavým refrénem a celkovým divočejším tempem. Výše zmíněná klipovka The Beast přichází na řadu v pořadí šestém. Velmi melodická a značně pestrá píseň. V sedmé Cruel Deed Venom se posluchači dopřeje jemně nervózního provedení hudby v kontrastu s divokostí a dravostí. Osmá Only Shadow začíná příjemnou milou vyhrávkou basové kytary. Pak se song rozezní ve středně rychlém tempu s melodickými doplňky. Přibližně v čase dvě minuty třicet sedm vteřin se píseň zcela přetaví a ku znění slouží španělské folklorní prvky. Velice příjemná a nečekaná přísada. Nyní máme celistvou desku Humanimal za sebou. Přichází bonus. První ze starých songů v novém kabátě je Just Tell A Lie. Vynikající pecka, velmi pestrá a melodická doslova usazující. V následující Nazism Grows Ignored se lehce ozývají zvuky kláves vhodně doplňující atmosféru písně. Jedná se o dosti agresivní a divokou jízdu včetně uvolněnějších pasáží. Předposlední Human The Liar zůstává svěží rychlou sypačkou v thrash-deathovém nádechu. Závěrečné Roots Of Evil autoři v bookletu radši nezveřejnili text a napsali pouhé „censored“. Hudebně to však je velice svižná, běsnící a řvavá skladba. Zdá se, že závěrečné čtyři bonusové kousky jsou nejlepší z toho, co album mohlo nabídnout. Nenechte se zmást a ošálit. Celková deska Humanimal má pevnou strukturu a skvěle drží pohromadě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky