Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Asphyx, Grave, Obituary, Bolt Thrower... Benediction. Kultovní jména éry začátku devadesátých let a šiřitelé hutného death metalu s minimem technických fines. Tah na branku, řev a nůž na krku! Každý po svém a každý v trochu jiném pojetí. Byl po tom tenkrát hlad, z každé nové nahrávky stříkala krev a vidina vlastního torza v obklíčení zombíků nebo apokalyptické devastace veškeré naděje. Benediction zahájili svou misi debutem Subconscious Terror, na kterém zněli stejně chytlavě jako temně a postavili bránu svému vlastnímu chrámu smrti. Doteď tu stojí a její základy jsou ze starého zdiva, na kterém nehledejte detaily a výhled evokuje posvátný cover alba Transcend the Rubicon. Ten kultovní. Přesně tyhle obaly na death metalu žeru - kombinace záhrobní mystiky a epické fantazie. Novinka se po této stránce vytáhla jen částečně, ale to gró tam je.

Vezmu-li ale v potaz úplný výčet, Benediction zas tak aktivní formací nejsou. Jsou tady vzestupy i pády a počítá se i dlouhá (12 let) pauza od posledního alba Killing Music. I Grind Bastard přišlo na svět po bolestech a mělo představovat trochu jiné, modernější Benediction. Vynechám-li trochu zmatený obal a absenci loga, tak mi stejně tahle fošna přijde po Transcend the Rubicon nejvíc cool. Ale přetahuje... a k tomu se ještě vrátíme. Celkově ze svého oltáře smrti Benediction vypustili za těch víc jak třicet let jen osm alb. Zvlášť éra po Ingramovic vokální infekci, kdy žezlo převzal mistr Hunt, byla slabá. Vyšly jen dvě desky - Organised Chaos a Killing Music. Chyběl hlad, možná motivace, třeba chuť a čas. Anebo všechno dohromady.

Co novince nechybí v první řadě, je právě hlad. Od začátku je jasné, že Scriptures je deska, na které je znát, jak to chlapům chybělo. Jak znovu aktivovali své deathmetalové Já a postavili se výzvě, zda budou nadále konkurenceschopní. Hlavním tématem alba je návrat Davea Ingrama na post vokálu. Hunt je taky chlívák tělem i duší, ale je to právě Ingram, kdo je tady doma. Alba Organised Chaos a Killing Music si zpětně pustím, ale v podstatě mi protekly mezi prsty, aniž bych měl zájem je zachytit. Byly mi trošku šumák, protože staré časy byly pryč... I tak je ale Hunt s Benediction stále spojen, na Scriptures se podílel texty ke třem skladbám.

Vrací se doby Transcend the Rubicon? Vlastně ano. Ano i ne. Benediction diktují a žehnají nám z deathmetalového bitevního pole vlastní Písmo svaté, to je zřejmé. Dávají do novinky to nejlepší, co se v nich za těch třicet járů nakupilo. A je to cítit! Valí to bez pardónu, přesně jak jsou zvyklí a jak jim velí přirozenost. Old school, jednoduché stavby songů, ve kterých jde jen o jedno - musí to mít koule a ty vaše za volného rozkývání umět nakopnout. Scriptures je albem bez kompromisů, dle staré předlohy, ale s novým nábojem a entuziasmem, který z ní stříká na kilometry daleko.

Až sem je všechno v pořádku, jakkoli se k tvorbě Benediction stavíte, máte nebo nemáte předsudky. Staré pořádky v novém tisíciletí, to je Scriptures. Ale borci to přepálili a to je hlavní problém novinky. Není to o tom, jak kdo vidí smysl a přínos kapely jako jsou Benediction a styl, jakým se prezentují. V jednoduchosti je síla, o tom to tady je. U Scriptures ale vážně postrádám sázku na větší přímočarost ve smyslu stopáže. O deset, dvanáct minut méně by albu jedině prospělo. Tři skladby škrtnout a zaměřit se na vyšší level jednání bez soucitu, něco na způsob "zmlkni, sedni a otevři hubu / až řeknem, tak ji sklapneš". To se jenom načne a během alba se to vytratí.

Benediction chtěli možná až moc. Za ty roky se jim nashromáždilo dost materiálu a nechtěli s ním zůstat v utajení. Za mě je ale skoro padesát minut na death metal tohoto kalibru prostě moc a upřímně, je to škoda. Protože slyšet starý death, který je po letech evidentně v tom nejlepším rozpoložení, kdy je kapela jako politá živou vodou, to je velká radost. V tomto směru je Scriptures jako čtení z těch nejlepších stránek kroniky kapely.

Kdyby tady Benediction vládli jen něco málo přes půlhodiny, byla by Scriptures parádní jízda bez slepých uliček. Takto jich deska pár má, protože se snaží kazit dobré mravy o něco déle, než je nutné a pozornost časem sklouzne a hlava cítí, že se přetahuje. Celkově je to prosté, přesně jako je prostý materiál Scriptures. Benediction jsou zpátky a to je skvělé. Tečka. Pořád na to mají, to je ještě lepší zjištění. Tečka. Ale přepálili to... Otazník.