Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Big|Brave - A Gaze Among Them

Big|BraveA Gaze Among Them

Victimer23.5.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pohledy skrz nás do nás za vizuálního doprovodu na plátno pouštěných pocitů a vnitřních napětí. Všechny jsou krásné a hlučné.

Zadoomaná, tajnosnubná, vrtkavá a pod sedativy. Tak na mě působí aktuální tvorba kanadské trojice Big | Brave. Je to sotva pár dní, co se z jejich zkušebny a studiových seancí vyvalila hustá mlha v podobě nového alba A Gaze Among Them. Zhudebnělá potlačovaná hysterie křížená poruchou spánku a stroze vyzývavým sdělením, kdy kytary pomalu bzučí, bicí těžce tlučou a zpěv víly hladí i zneklidňuje zároveň. Na pomezí rocku a metalu, hluku a melodie. V náruči tmy, jejíž nástrahy lze ovšem překonat.


Big | Brave mají na kontě čtyři alba, z toho tři pod zavedeným labelem Southern Lord, což mluví samo za sebe. Jejich tvorba je obecně vnímána jako experimentální, ale jak v minulosti, tak v aktuálním rozpoložení se hodí ji doprovodit termíny doomová, noisová, s jasnými příznaky drone nebo temně rockových probouzení z komatu. Vše bude správně, lépe řečeno hodně blízko tomu, co se ve společnosti Big | Brave skutečně odehrává. Je to pocitovka a hra s mezipřístáním v odloučené galaxii představ, testíků s podvědomím a dny, které končí hustou mlhou a ohlušujícím dopadem kapek na okno.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/big%20brave%202019.jpg


I když umí být hudba Big | Brave suše kreativní a hlodá v nás jistý druh poznávání sama sebe, hlavním poznávacím znamením je vokál esoterické divoženky Robin. To ona protíná hlučící vrstvy kytar a elektroniky, to ona ten hluk povznáší do míst, kde plují mraky a vyšší poznání. Zamiloval jsem si ho. Asi to bude on, kdo mne (stejně jako mnohé ostatní) dostává do jistého stavu transu, kdy si dunivou terapii Big | Brave skutečně dopřávám a neustále opakuji porci nových sezení. Je tak zvláštní a milý zároveň.


Novinka A Gaze Among Them je v podstatě jemné album. Křehce impuslivní, meditativně dráždící a zvukově nestabilní. Podniká ataky na oko dobře schovaných vnitřních akcí a reakcí, prakticky pořád vystrkuje růžky a popichuje klid v duši, který se doopravdy rozhostí jen na okamžik. A je úplně fuk, jestli v tom hrají větší roli kytary, nebo elektronika a experimenty. Pořád je ale lepší vnímat tuhle kapelu jako bigbít. Trochu víc otevřený, ale bigbít.


Jediná skutečně tichá hra na schovku je ambientně zvonivá This Deafening Verity, kdy se ty růžky stáhnou do ústraní a dají pokoj. Jinak jsme pořád v zajetí rezonující provokace. Je v tom ta správně štiplavá hra s duchy, je v tom něco víc, než obyčejná díra do podlahy, odkud se ozývají podivné hlasy a je fakt o hubu tam strčit hlavu. Big | Brave nehrají špinavý rock z garáže, ale ten esotericky hlučící na cestu za poznáním. Baví mě ho zkoumat a nechat se vést. To je bez debat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky