Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bikkinyshop - How I Met Your Murder (EP )

BikkinyshopHow I Met Your Murder (EP )

Jirka D.10.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: How i met your murder je prostě chvilka muziky pro pohodu, pro poslech bez přemýšlení, pro poslech na dobrou náladu. Progres žádný, překvapení také ne, ale to, co bylo nahráno, působí svěže a bezproblémově.

Vypadá to, že EP se stává stále oblíbenější rozsah pro prezentaci nové tvorby kapel. Aspoň v té české kotlině, když do ní občas nakouknu, se to nosiči o třech až pěti skladbách jen hemží. Jedním takovým nedochůdčetem z loňského léta je i nahrávka nazvaná How i met your murder od berounské party divného názvu Bikkinyshop. Původně to vypadalo, že těchto pět skladeb nechám zcela bez poznámek, ale nakonec mi forma minirecenze přišla jako příhodná a akorátní.

 

V bendzounovém profilu kapely jsem našel žánrové zařazení do cross-overu, ale to tam má každá druhá banda a pravda je, že druhé Faith No More jsem tam ještě nenašel. Těch 19 minut hudby je prostě rockových, zahuštěných pořádným kytarovým zvukem a občasným výletem do corového řevu či popových melodií. Vokály jsou vůbec silnou stránkou téhle desky, jejich poskládání, doplňování, vzájemný souběh i přehazování štafetového kolíku působí dobře a především přitahuje posluchačovu pozornost. Přijmout tenhle materiál za svůj je dost jednoduchá práce, poměrné svižné skladby s jednoduchou, ale zato našláplou rytmikou, seskládané čitelně a jasně z tvrdších a melodických částí, se snadno dostávají do hlavy a těžko je pak vypudit. Prostě dobře udělané písničky, aniž bych tím chtěl cokoliv snižovat.

 

Samostatnou kapitolou je zvuk desky, který vzešel z Biotech studia Jiřího Pašky (Escon Waldes), u kterého za poslední dobu vzniklo několik zajímavých nahrávek (namátkou poslední FDK, Momma Knows Best, První Hoře a další). Vedle různých garážových EP zní tahle deska celkem nabušeně, soundu nelze upřít čitelnost a schopnost chytit posluchače za uši, na druhou stranu jen těžko v něm budete hledat nějakou dynamiku a příznivci naturálního zvuku si asi tiše odplivnou. Tohle je prostě čistota, lesk, digitál a bohužel jedna hlasitostní lajna, což ovšem dneska letí a pokud se můžeme bavit o něčem jako „úspěchu“ alba, tak produkce na tom bude mít velkou zásluhu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky